Navazovat na kultovní film, kterým první Trainspotting bezpochyby je, není nikdy jednoduché. Před režisérem Danny Boylem a scénáristou Johnem Hodgem tudíž rozhodně nestál lehký úkol.
Uplynulo dvacet let, dvacet let od chvíle, kdy Mark Renton (Ewan McGregor) zradil své přátele a utekl s jejich společnými penězi. Usadil se v Amsterodamu, kde začal žít normální život. Nyní se po srdeční příhodě vrací zpátky do Edinburghu, kde stále žijí jeho staří kámoši Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller) a Begbie (Robert Carlyle). Ti samozřejmě na starou křivdu nezapoměli, zvláště Begbie si na Marka brousil zuby, ale zbylí dva ho vzali na milost a se Sick Boyem, který si teď nechává říkat Simon, dokonce plánují založit nevěstinec.
Snímek samozřejmě těží z nostalgie na původní film, ale není to právě to, co divák chce? Nechceme opět vidět podivínského Spuda nebo cholerického Begbieho? Odkazy na původní film se to tu jen hemží a člověka každou chvíli popadne nostalgická nálada a chuť pustit si první díl z roku 1996. Danny Boyle totiž odkazuje na původní film vtipně a originálně. Pokud byl první film výpovědí mladé narkomanské generace, tak T2 je výpovědí neúspěšné střední generace, která neví, co dál se svým životem a žije, ať už si to přizná nebo ne, ze vzpomínek na minulost. Film se právě v tomto ohledu samozřejmě lehce dotýká i sociálních témat. Nejde však příliš do hloubky, od toho je tu loňský snímek Kena Loache Já, Daniel Blake.
Danny Boyle natočil důstojné pokračování dvacet let starého kultovního filmu, ale bylo vůbec potřeba? To si musí rozhodnout každý divák sám.
Hodnocení: 80%