Brazil

V roce 1985 natočil Terry Gilliam film, který je dnes možná trochu opomínán a zapomenut. To je však velká škoda, jelikož vytvořil dílo, které by rozhodně nemělo žádnému filmovému fanouškovi ujít.
Pokud znáte nějaký další Gilliamův film, tak víte, že vás vždy čeká něco neobvyklého až šíleného. Dokáže totiž vytvářet skvělé filmové světy. Zvládne si hrát s historií (Life of Brian) i s budoucností (12 Monkeys). Brazil, spíše než jako pohled do budoucnosti, považuji za obraz paraleního světa s tím naším, obraz toho, kam by jsme mohli dospět s přemírou byrokracie. Kritika kapitalismu a přemíra konzumního života je pro toto dílo typická.
Hlavní hrdina, Sam Lowry (Jonathan Pryce), se sice v byrokratickém aparátu vyzná, ale jakmile se zamiluje do rebelky Jill, začíná postupně upadat do osidel byrokracie. Zajímavostí je, že film nemá žádný happyend, což se nelíbilo studiu Universal, a tak byl film o několik minut zkrácen. Fanoušci však proti tomuto kroku protestovali a nelíbilo se to ani režisérovi. To všechno zapříčinilo, že byl film distribuován, až po urovnání sporů, což bylo rok po natáčení.
Jonathan Pryce předvádí jeden ze svých životních výkonů. Role mu opravdu sedla a diváka si hned svou roztomilou nesmělostí získá. Dále musím rozhodně také vyzdvihnout Michaela Palina, který hraje nezvykle vážnou roli. Vedlejší roli si ve filmu zahráli například i Robert De Niro, Bob Hoskins nebo Ian Holm. Velice povedený je soundtrack, který se člověku vryje pod kůži.
Snímek Brazil asi není pro každého, protože ne všem Gilliamův styl sedí. Vnímavý fanoušek však ocení geniálnost tohoto režiséra, kterou dokázal právě i na Brazilu, který patří v jeho nepříliš početné filmografii k tomu nejlepšímu.
Zdroje obrázků: jimmybrunner.tumblr.com, filmsufi.com

Trójská válka

Italská kinematografie, to není jen Paolo Villaggio, Bud Spencer a Terrence Hill. Italové v šedesátých letech točili monumentální filmy, které se odehrávaly v antickém světě. Dnes takovým filmům říkáme „meč a sandály“. Jedním z nejklasičtějších sandálů je bezpochyby Trójská válka z roku 1961.
Oficiální plakát k filmu
Čtyřicet tři let před největším znásilněním Homérovy Illiady, které se drze nazývá Trója, a které natočil Wolfgang Petersen, vznikla v Itálii nejpřesnější filmová rekonstrukce války, jež se vedla o nejkrásnější ženu všech dob.
Film je opravdu točen s láskou k Homérovu dílu, dodržuje příběh, který slepý básník napsal a rovněž charakter všech postav je stejný jako v předloze. Ale v jedné věci se přeci jen liší – dává větší prostor Aineiovi, praotci Římanů (jedná o italský film a je nutno vylíčit svého prapředka v nejlepším světle).
Aineiás, hlavní hrdina filmu
Vedle Aineia jsou ve filmu hlavními postavami proslulí achajští hrdinové Agamemnón, Odysseus, Achilleus či Aiás a proti nim stojí illiónští obránci Paris (jenž je největším padouchem ve filmu a nemůže nikomu být sympatický), Priamos, Kassandra a Kreusa.
Odysseus a Agamemnón
Byť film vznikl již na počátku šedesátých let, má velmi dobře zvládnuté davové scény, většina bitev vypadá realisticky, a lokality, v nichž se snímek natáčel jsou rovněž zdařile vybrané.
Samotná Trója, postavená z polystyrénových kulis rovněž vypadá krásně, diváka zaujme hlavně kásně zpracovaný oltář bohyně Athény, u něhož Kassandra koná řadu modliteb.
K hereckému obsazení se dá říci jedna věc – kraluje mu svalovec Steve Reeves v roli Aineia a zdatně mu sekunduje Warner Bentivegna jako proradný Paris. Ostatní herci nedostávají tak velký prostor, což je na jednu stranu škoda, ovšem díky upozadění některých postav může Reeves ukázat, že není jen chodící kopa svalů.
Bentivegna a Reeves jako Paris a Aineiás
Trójská válka je jednoznačně skvělým filmem, který by měl vidět každý milovník antických eposů, doporučil bych ji však i fanouškům bojových filmů. Jedná se o polozapomenutý skvost italské sandálové tvorby, který je neprávem nedoceněn.
Pokud někdy dostanete chuť podívat se na hrdiny bojující o maloasijský pahorek Hisarlik na své televizi, notebooku či smartphonu, nepouštějte si hollywoodskou sračku v čele s blonďákem Pittem, ale italskou klasiku, která vás uchvátí, vtáhne do děje a jen tak nepustí. Howgh
zdroj obrázků: ivid.it, ex.ua, vkinozale.com
další zdroj: imdb.com

Souboj Titánů

Komunistická diktatura nedovolila moc filmům ze západní produkce přístup do ČSSR. Občas však cenzoři, nejspíš náhodně osvíceni jakousi nadpřirozenou mocí vpustili do kin a následně televizí kultovní snímek Souboj Titánů. Přiznám se, že tuto dobu nepamatuji :-), avšak vidím před sebou den, kdy mi můj dědeček tento film pustil poprvé. A od té doby patří Clash mezi mé nejoblíbenější filmy. Na následujících řádcích jej rozeberu a zdůvodním, proč podle mne patří mezi kultovní díla světové kinematografie.
Snímek je jednoznačně nejkvalitnějším dílem, které vychází z řecké mytologie.
Film pojednává o Perseovi, synu Diovu, který zachraňuje město Joppa před nestvůrným Krakenem. Tuto bestii porazí pouze pohled ještě nebezpečnější Medusy, kteru tedy musí hlavní hrdina zničit jako první, neboť ji asi těžko přivede v poutech a použije proti nestvůře živou :D. Ve filmu máme jasně daný příběh, hrdiny i padouchy a rozhodně nehrozí, že by se v něm někdo nevyznal.
Herecký ansámbl je sestaven z několika hvězdných postav, jež doplňují umělci, kteří si kromě pár filmů v ničem pořádném nezahráli.
Persea ztvárnil Harry Hamlin, pro něhož to byla první větší filmová role. Zhostil se jí perfektně a fanoušci filmu jej považují za perfektního hrdinu. Po Clashi si však tento herec již moc neškrtl, připomeňme třeba dabing Persea ve hře God of War 2.
Největší hrdina z filmové řecké mytologie
Nejvyššího boha Dia zahrála jednoznačně největší hvězda celého hereckého týmu, samotný Laurence Olivier. Bývalý Hamlet, Dr. Szell či Ezra Liebermann dal vládci bohů jasnou tvář a skvělou auru, která z něj čišela na sto honů.
Myslím, že samotný Zeus by Oliviera schválil 🙂
Postava mořské bohyně Thetidy připadla na Maggie Smith, kterou většina filmových fanoušků zná jako Minervu McConagal z Harryho Pottera. Její napůl kladná a napůl záporná role patří ve filmu mezi nejdůležitější a podle mě je právě tato postava i tím nejlepším, co ve filmu vidíme.
Byť nebyla krásná, zahrála roli bohyně perfektně.
Dalšími herci, kteří si ve filmu střihli role nesmrtelných bohů byly třeba Claire Bloom jako Héra či afroditovská Ursula Andress, známá to Bondgirl z filmu Dr. No (1962).
Během natáčení si Ursula Andress prožila románek s Perseem Harry Hamlinem.
Z „hereckých smrtelníků“ vyčnívá hlavně Burgess Meredith, jenž si zahrál Perseova mentora Amona. Ostatní lidi nebyli zahráni výraznějšími hereckými hvězdami.
Meredith se mimo Clash proslavil rolí trenéra Mickeyho ve filmu Rocky (1976).
Vedle herců mají ve filmu velkou roli i všelijaké bestie. Trikový expert Ray Harryhausen, který se podílel i na filmech Jáson a Argonauti či King Kong, si však neuvědomil, že filmová trikařina už poskočila na vyšší úroveň… Nadpřirozené bytosti, bájné stvůry a další postavy vytvořené Harryhausenem a jeho týmem ted působí ve většině případů komicky. Filmu to naštěstí moc neubližuje, spíše naopak, dodává mu tím nějaký ten pohádkový punc. Posuďte sami…
Sup rozhodně neděsí, malé děti se na film mohou v klidu podívat.
Důležitá postava, sova Bubo, hrála v příběhu zásadní roli.
Medusa působí strašidelněji než ostatní stvůry.
Hudební doprovod Clashe je vynikající ve všech ohledech. Laurence Rosenthal nasadí laťku již úvodní skladbou, kterou znají milióny fanoušků po celém světě (a ne vždy si ji spojí s tímto filmem). Velmi zajímavá je i skladba, která doprovází Perseův souboj s Medusou.
Úvodní skladba bývá často hrávána i na akcích nejrůznějšího typu.
Souboj Titánů se stal kultovním filmem, uchytil se zvláště v zemích východního bloku. Američtí fanoušci jej sice též milují, ale podle mě nemají k tomuto dílu takový vztah jako my.
Před šesti lety se do kin dostal remake Clashe. V režii Louise Leterriera opět ožily postavy z originálního filmu, které doplnily nové charaktery, jako např. Hádes. Dějově byl tento snímek úplně jiný než starý Souboj, s původní bájí neměl již téměř nic společného…
Ani lepší triky film nezachránily.
Herecké obsazení měl film luxusní. Sam Worthington, hvězda Avatara, si zahrál Persea. Dia ztvárnil Liam Neeson a Háda Ralph Fiennes. Velmi slušně zde zahrál i tehdy relativně neznámý Mads Mikkelsen, současná evropská hvězda šíslo 1.
Mads Mikkelsen
V jedné věci se však tento remake vyrovnal originálu – v hudbě. Vynikající skladby indického skladatele Ramina Djawadiho dosáhly ve světě velkého věhlasu.
Tato skladba Ramina Djawadiho je dokonalost sama.
I když byl nový Clash propadákem, nějaké tržby utržil. To vedlo studio Warner Bros k tomu, že se rozhodlo natočit pokračování. V roce 2012 proto vznikl film Hněv Titánů, který zachoval většinu postav z nového Souboje a postavil hrdiny a bohy do obrovské bitvy proti Titánu Kronovi.
Kronos představoval stejné nebezpečí jako Kraken.
Film představil i několik nových postav, například boha Héfaista, jehož mistrně a vtipně zahrál Bill Nighy, či Área v podání Edgara Ramireze. Andromedu v podání Rosamund Pike zde tvůrci představili jako Xenu no. 2 (zajímavé).
Rosamund Pike nám představila Andromedu, jak ji neznáme!
Hudbu už neskládal Ramin Djawadi, alebrž Javier Navarette. I jemu se povedlo složit velmi kvalitní soundtrack, ze kterého si pár skladeb zapamatuje každý fanoušek.
Tím jsme došli na úplný konec dnešního článku (který byl nakonec trošičku delší :D). Závěrem tady prohlašuji, že starému Clashi se nic nikdy nevyrovná. Z oněch tří filmů, které zde pitvám, je remake jasně nejhorší, naopak Hněv překvapivě obstojí jako klasický film na vyčištění hlavy.
To je pro dnešek vše, v brzké době čekejte další várku kultovních filmů :-).
zdroj obrázků: movieguy247.com, ign.com, pinterest.com, fantastique-arts.com, movieactors.com, listal.com, gwangipedia.wikia.com, imgforum.com, collider.com, tumblr.com, themoviebuff.com
zdroj gifů: tumblr.com
zdroj videí: youtube.com

The Godfather

Dnes pro Vás otevíráme novou rubriku s názvem Kultovní filmy. Jako první jsem si pro Vás připravil film, který jsem zhlédl minulí týden v rámci dopoledního promítání pro seniory v kině Bio Oko. Byl to první díl trojdílného gangsterského dramatu Kmotr. Zážitek vidět film konečně na velkém plátně, přebyl pocit trapnosti z toho, že kolem nás (třech dvacetiletých studentů) seděli jen lidé důchodového věku.
Jak už jsem říkal, vidět film v kině je naprosto jiný zážitek než na ploše svého notebooku, více tak člověk ocení precizní práci kamery a vůbec režisérský um Francisca Forda Coppoly. Není náhodou, že film získal za rok 1972 tři oscary a to za nejlepší film, scénář a hlavní mužský herecký výkon pro Marlona Branda. Snímek stojí na napínavém příběhu a úžasných výkonech všech herců, kteří svým postavám dali nezaměnitelný charakter. V hereckém obsazení opravdu není žádný slabý článek.
Mike se v průběhu filmu pěkně vybarvil.
Právě první díl trojdílné ságy (podle knihy Maria Puza) je ze všech třech filmů ten nejlepší, a to nejen díky Brandovi. Snímek vypráví příběh americko-italské mafiánské rodiny v časech po 2. světové válce. Na plátně sledujeme přerod v rodinných praktikách nezainteresovaného navrátilce z války Michaela Corleoneho v mafianského bosse. Tato role vyzdvyhla mezi herecké hvězdy Al Pacina. V dalších rolích například exceluje svým výkonem Robert Duvall v roli rodiného conseglieriho Toma Hagena. Řekl bych, každý herec se v tomto filmu pro svou postavu dokonale hodí.
Vito Corleone v podání Marlona Branda.
Ve srovnání s ostatními mafiánskými filmy, působí kmotr více realisticky. Tento fakt je zapříčiněn hlavně díky skvělé výpravě, scénáři a hereckým výkonům. Na scénáři spolupracoval autor předlohy Mario Puzo s tehdy ještě mladým režisérem Coppolou. Ve filmu se tak zachoval duch románové předlohy. Film je velice dlouhý, ale každá scéna má své opodstatnění, které divákovi dojde třeba až s odstupem. Je však nutné uznat, že některé díváky, kteří nemají takový cit pro filmové umění, může film chvílemi nudit.
A proč je film kultovní? Dodnes přežívají hlášky o nabídce která nejde odmítnout a tento film se stal mezi mafiánskými filmy opravdovou legendou. Divákovi se zaryje pod kůži nejen atmosféra, ale i melodie, kterou si vždy s tímto filmem spojí.
Zdroj obrázků: thesundaytimes.co.uk, deviantart.com