Ragnarok je v nordických mýtech konec bohů a devíti světů, v Marvel Comics se pak jedná o Thorův robotický klon. A taky je to zatím poslední film z vesmíru MCU. A od nynějška je to též synonymum pro parádní pecku Immigrant Song.

Krátce k příběhu. Thor zjišťuje, že Odin zmizel z Asgardu a spolu s Lokim se jej vydá najít. S pomocí Dr. Strange se mu to povede, ale Všeotec mu sdělí smutné zprávy. Hela, bohyně smrti, vytáhla dobýt Asgard. Thor je poražen a dostává se na barevnou planetu Sakaar, kde musí pod dohledem mocného Grandmastera vybojovat bitvu s bývalým spojencem Hulkem.

Taika Waititi je v současném Hollywoodu jedním z největších skokanů, jeho předchozí filmy bavily diváky i kritiky. Nástup do světa blockbusterů mu vyšel na jedničku a svým pojetím Thora sice jasně odmítl feeling předchozích dílů, ale přiblížil jej mainstreamovému publiku. I když je nový Thor určený pro pojídače popcornu, rozhodně díky Taikovi nezapomíná na komiksové a popkulturní znalce, kterým předložil pár velmi chutných easter eggů a cameí.

Ragnarok nabídl divákům nejlepší hereckou sestavu v celém MCU vůbec. Hemswortha a Hiddlestona doplnili elitní špičky Cate Blanchett, Karl Urban, Anthony Hopkins, Benedict Cumberbatch, Mark Ruffalo, Clancy Brown a Jeff Goldblum. Aby toho nebylo málo, ve vtipných menších rolích naprosto zaexcelovali Matt Damon, Sam Neill, Luke Hemsworth i samotný režisér Waititi. A pozornému divákovi neunikne ani návrat osmdesátkového idolu, Lou Ferrigna, do role Hulka.

Efekty jsou parádní, film musel být sakra drahý, což je na něm samozřejmě vidět. Bojové scény jsou přehledné a dechberoucí, osobně jsem hlavně ocenil Surturův střet s Helou. Po technické stránce jsme viděli naprostou slast a orgickou dokonalost.

A teď na závěr pár faktů:

Foto: Walt Disney, Marvel Studios

Nejnovější počin legendárního tvůrce Darrena Aronofskyho vlastně nemá pořádný děj, pozornému divákovi však neunikne, že se jedná o jednu z nejdokonalejších alegorií ve filmovém světě vůbec. Darren, který stojí za režií i scénářem, se po třech letech znovu rozhodl adaptovat Bibli, tentokráte však sáhl k mnohem drsnéjšímu, ale o to lepšímu zpracování, matka! je určitě lepší než Noe.

Film stojí na fantastickém výkonu Javiera Bardema, který jasně zastínil Jennifer Lawrence. Tento španělský herecký titán nám opět předvedl svou fantastickou formu z posledních let a ztvárnil postavu, u níž si každý divák musí vybrat, zda-li je kladná či záporná. Vedle Bardema hrají standardně dobře i nestoři současného Hollywoodu, Ed Harris a Michelle Pfeiffer. Ed, který je v poslední době opět na roztrhání (hraje i v novém katastrofickém filmu Geostorm), zahrál postavu stárnoucího prvního hosta brilantně a chemie s filmovou ženou v podání Michelle byla naprosto vynikající. Z hereckého ansámblu se ještě zmiňme o Domhnallu Gleesonovi, který během dvou! minut dokáže skvěle ztvárnit svou roli, a rovněž nečekaně krutou Kristen Wiig.

Vedle hereckých výkonů se matka! spoléhá na šokující vývoj filmových scén. Za všechny jmenujme nečekané „postelové hrátky“ v podání Harrise a Pfeiffer, které překvapily i toho nejotrlejšího diváka. Rovněž konec celého filmu působí jako naprosté zjevení a každý divák si jej může vykládat podle sebe. Matku! totiž nejde úplně pochopit a nejspíš ani sám Arronofsky ji nechápe, avšak právě tento fakt je na ni to nejpůvabnější.

Pokud tedy máte dost prostoduchých akčních výplachů, komiksových omalovánek MCU, komiksově temného „digibordelu“ DCEU, či všelijakých remakeů, rebootů, sequelů, apod., rozhodně vyražte na originální matku!, která vás příjemně šokuje.

Včera jsem dvakrát navštívil projekci zatím nejlepšího filmu tohoto roku a rozhodně nejlepšího sequelu posledních let. Chtěl jsem se o něm mohutně rozepsat, ale naprosto stejné názory, jež jsem plánoval napsat, sepsal už kolega recenzent František Fuka. Níže tedy přikládám odkaz na jeho recenzi.