Ben Affleck je v poslední době všude. Vedle komiksu se zvládá věnovat i vlastní tvorbě režijní i scenáristické. Nejnovějším příspěvkem v jeho bohaté kariéře je gangsterka Live by Night, u nás distribuována pod názvem Pod rouškou noci.

Děj filmu je zasazen do 20. let minulého století, kdy prohibice pomohla vzestupu mnoha mafiánů, kteří dokázali na nelegálních obchodech bohatnout. Sledujeme zde kariérní vzestup irského přistěhovalce Joe Coughlina (Affleck), který se postupně dostává až na samotný vrchol.

Affleck, který film zručně natočil i napsal, skládá poctu kultovním gangsterkám Zjizvená tvář/Scarface a Carlitova cesta/Carlito’s Way. V mnoha aspektech totiž jeho dílo zmíněné klasiky připomíná a bere si některé reálie.

Vedle Bena v hlavních rolích vidíme velmi dobře hrající Zoe Saldanu, která po dlouhé době opustila žánr sci-fi, aby podala jeden ze svých životních výkonů, dále pak irského barda Brendana Gleesona, či Siennu Miller. Všichni zmínění umělci se do svých rolí krásně vžili a podali dobré výkony.

Velmi mne zaujaly krásné výhledy na floridskou krajinu, kterých bylo ve filmu opravdu požehnaně, dále se rozhodně povedly i skvělé kulisy, v nichž se odehrávaly zásadní scény. Boston z počátku století i Tampa v dobách útoků Ku Klux Klanu působily nádherně, Affleck zde dosáhl absolutní realističnosti prostředí.

Jako bonus pak působily kvalitně zpracované gangsterské přestřelky, které patří v rámci žánru k absolutní elitě. Při jedné bitvě jsem si vzpomněl na legendární scénu z filmu Nelítostný souboj/Heat a zdálo se mi, že Ben stejně jako kdysi Michael Mann při postprodukci nenechal ztlumit hlasitost výstřelů.

Jediná věc, jež mi vadila, bylo zbytečně velké množství postav. Některé charaktery si Ben mohl odpustit, protože nehrály zásadní roli. Je jasné, že se držel knižní předlohy Dennise Lehana, ovšem někdo by šel přece jen vynechat.

Pod rouškou noci je gangsterka, kterou ocení hlavně milovníci žánru, ovšem neztratí se v ní ani obyčejný divák. Je erková, drsná a naturalistická. Zajděte na ni, nebudete zklamáni!

Videoherní filmy zatím nikdy nedokázaly dosáhnout stejného věhlasu jako jejich předloha. Po letošním Warcraftu, který sice komerčně neuspěl, ale rozhodně velkým propadákem nebyl, přichází dnes na řadu film Assassin’s Creed.

Film vypráví o Callumu Lynchovi (Michael Fassbender), který po traumatizujících zkušenostech z mládí zahájil „kariéru“ násilného vraha. Po jedné neúspěšné akci je však dopaden a odsouzen k popravě. Smířen se svým osudem se Callum loučí s životem, ale náhle se probouzí v komplexu Abstergo, kde jej Sofia (Marion Cotillard) společně s otcem Rikkinem (Jeremy Irons) napojí na přístroj Animus, jenž propojí jeho vědomí s vědomím asasínského bojovníka Aguilara, který v patnáctém století pokračuje v nekonečném boji proti templářům, kteří chtějí získat mocný artefatkt.

Příběhově film pokulhává za svou technickou stránkou, což mu značně ubližuje. Před uvedením totiž většina diváctva nejspíše očekávala, že většinu děje obstarají akční scény v andaluském 15. století, ale tomuto dějovému aspektu je nakonec věnována jen asi třetina filmu. Zbytek se točí okolo Lynchova současného souboje s organizací Abstergo, a i když není vyloženě nudný, očekával jsem větší gradaci a lepší herecké výkony. Takto film táhnou oscaroví Irons a Cotillard, jejichž scény rozhodně nenudí. Hlavní hvězda filmu, upadající německo-irské eso Michael Fassbender, se sice občas blýskne parkourovým skokem nebo dobrou hláškou, bohužel je to od něj ale další špatný výkon.

Jak jsem již psal, filmu dominují vynikající akční scény, které se odehrávají ve španělské Andalusii. Některé kousky, které zde herci (a hlavně kaskadéři) předvádějí, berou dech. Na žádném triku není vidět ani stopa po cgi, čímž se režisérovi Kurzelovi opravdu podařilo dsoáhnout reálnosti soubojů mezi dvěma tajuplnými organizacemi. A hlavně, ve středověkých sekvencích bylo umně ponecháno původní znění, všechny postavy mluví španělsky, což je další vynikající tah.

Assassin’s Creed je sice vizuálně velmi působivý film, který ovšem ke dnu sráží vcelku děravý scénář a špatný herecký výkon hlavního představitele.

Když Disney koupilo Lucasfilm, bylo nám přislíbeno, že každé vánoce zpříjemní návštěva předaleké galaxie. Tento trend loni odstartovala rekordní Síla se probouzí, jež fungovala jako regulérní pokračování, a letos ji následoval první film ze série Anthology s příznačným názvem Rogue One.

Rogue One vypráví epický příběh skupiny povstalců, kteří se snaží získat plány nejnebezpečnější zbraně Impéria, samotné Hvězdy Smrti. Samozřejmě je jeho konec zřejmý, neboť jak všichni víme z úvodních titulků (které u Rogue One chybí) k Nové naději, Aliance nakonec plány získá. Celou stopáž filmu (133 minut) tedy sledujeme skupinku netradičních hrdinů bojujících proti diktátu Impéria. Hlavní protagonistkou je Jyn Erso (Felicity Jones), kterou zdatně doplňují Cassian Andor (Diego Luna) a přeprogramovaný droid K-2SO (Alan Tudyk). Protivníkem této ústřední trojice je Orson Krennic (Ben Mendelsohn), který se zodpovídá černému stínu jménem Darth Vader (James Earl Jones). Ve filmu je rovněž spoustu cameo rolí, proto se divák může těšit na staré známé postavy z obrovského univerza, mj. na Mon Mothmu (Genevieve O’Reilly) či Baila Organu (Jimmy Smits).

Rogue One prospěl nový styl zpracování. Film je místy nesmírně surový (nebo syrový?) a rozhodně neukazuje povstalce jako stoprocentně kladné postavy, které bojují proti mocné diktatuře. Rebelové v Rogue jsou teroristi, kteří neváhají zabíjet i nevinné civilisty a jdou si tvrdě za svým cílem. Akční scény jsou tudíž nesmírně realistické a během té závěrečné jsem si nejednou vzpomněl na vynikající válečný film Speciální jednotka.

Dále musím pochválit výborně vybrané natáčecí lokality. Jordánské, islandské i maledivské exteriéry v kombinaci s CGI efekty jsou úžasné a opravdu vypadají jako ekosystémy jiných světů. Je vidět, že mladý režisér Gareth Edwards vsadil stejně jako JJ Abrams u sedmé epizody na skutečné lokace a nenatočil celý snímek v ateliérech.

Velkým plusem Rogue One je, že funguje jako samostatný film. Byť se v něm vyskytuje spousta narážek na jiné epizody, vypráví svůj vlatní příběh. Když tedy film uvidí člověk, který nezná předchozí epizody, rozhodně nebude mít zkažený zážitek, neboť se v příběhu zvládne zorientovat.

Výtkou budiž snad jen počáteční chaotické skákání z planety na planetu, které působí neuspořádaně a kvůli popiskům soustav, které se objevily poprvé v celé sérii Star Wars, trochu připomíná Star Trek. Tento jev se mi vůbec nezamlouval, proto doufám, že jej v budoucích filmech neuvidíme.

Rogue One je vynikající spin-off. I přes těžkou úlohu se film dokázal prosadit a myslím, že si najde fanoušky i mezi lidmi, kteří předaleké galaxii moc neholdují.

Foto: Disney, Lucasfilm

P.S. Hudba Michaela Giacchina je obstojná.