Módní policie: Český lev 2016

Anketa Český lev 2016 je již minulostí, ale zastavme se na chvíli, stejně jako po Oscarech, ještě u oblečení českých hereček. Ty se mají od svých západních kolegyň ještě co učit, ale musíme vzít také v potaz, že jejich finanční možnosti nejsou takové, aby si mohly dovolit mnohdy předražené róby. Nejprve bych se rád zmínil o moderátorce Lucii Výborné. Její moderátorský výkon hodnotit nebudu, ale byl bych v hodnocení o něco mírnější než kolega. Lucie zvolila červený kalhotový kostýmek, který se celkem hodil k její nepříliš ženské postavě. O dálších dámách se rozepíšu pod fotkami.
Jitka Schneiderová
Dlouhodobě nejlépe oblékaná česká herečka Jitka Schneiderová opět dokázala, že má vkus. A i když svou nominaci za nejlepší ženský herecký výkon neproměnila, svým vzhledem i tak upoutala dostatek pozornosti. Bulvár však více než šaty od Ivany Mentlové, zajímál Jitčin nový přítel, kterého poprvé představila světu.
Martha Issová
Sympatická Martha Issová, která byla nominována za svůj výkon v pohádce Sedmero krkavců, nominaci taktéž neproměnila. Ani ona ale ve výběrů šatů nešlápla vedle, ba naopak, oranžové šaty s koženým detailem na prsou působí velmi elegantně.
Alena Mihulová
Vítězkou večera se podle očekávání stala, za svůj výkon ve filmu Domácí péče, Alena Mihulová, která zvolila jednoduché bílé šaty bez dalších zbytečných ozdob. Herečka dala za pravdu rčení, že v jednoduchosti je krása.
Tereza Voříšková
Abych stále jen nechválil, musím přiznat, že model Terezy Voříškové se mi příliš nelíbil. Jedna z nejhezčích českých hereček tentokrát svůj půvab moc vyniknout nenechala, ale jistá originalita se jejímu modelu nechat musí.
Zdroj obrázků: ona.idnes.cz

The Rolling Stones – Exile on Main St.

Náš blog dnes přináší novou rubriku, ve které vám chceme postupem času představovat kultovní alba, pocházející většinou z oblasti rocku nebo metalu. Věříme, že budete s naším výběrem spokojeni. Své námitky nebo návrhy nám prosím pište do komentářů. Jako první kultovní album jsem si připravil opravdový skvost, album Exile on Main St., od jedné z nejlepších kapel všech dob, The Rolling Stones.
Toto dvojalbum z roku 1972 je zajímavé nejen svým hudebním obsahem, ale i okolnostmi jeho vzniku. Bylo totiž natočeno v době, kdy kapela musela opustit Británii a odejít do daňového ,,exilu“. Nahrávání alba tak proběhlo z větší části na prosluněném jihu Francie ve vile kytaristy Keitha Richardse. Těm, které by celý příběh zajímal podrobněji, doporučuji Richardsovu autobiografickou knihu: Life, kde si můžete přečíst autentické vzponínky jednoho z přímích aktérů.
Zažít atmosféru při nahrávní Exile on Main St. by chtěl zažít určitě každý hudební nadšenec.
Začátek sedmdesátých let byl pro kapelu asi nejúspěšnějším obdobím v jejich dodnes trvající kariéře. Mimo ,,Exilu“, vydali totiž ještě o rok dříve další veleúspěšné dílo Sticky Fingers. Svou formu však plně prokázali právě až na Exile on Main St. Z alba doslová tryská energie, ale i uvolněnost. Skladby postrádají přehnané hudební aranžmá a působí syrově. Právě syrovost a jednoduchost začal rock’n’roll v sedmdesátých letech ztrácet a stávat se prostřednictvím artrockových kapel něčím přehnaně složítým a nabubřelým. Album obsahuje velké množství písní, které hrají Rolling Stones dodnes. Otevírá ho rytmická píseň Rocks Off, se skvělým kytarovým riffem druhého kytaristy Micka Taylora. Z dalších skladeb vyberme například Tumbling Dice nebo Shane a Light. Deska však nestojí jen na hitech, ale působí naopak velmi kompaktně. Zajímavostí je, že ačkoli byla z počátku kritiky přijímána rozpačitě, je dnes považována patrně tím nejlepším, co skupina kolem dua Jagger-Richards, kdy vytvořila. Dobové rozpaky zapříčinila neobvyklá směsice country, bluesu a rocku, která potřebovala v uchu posluchače dozrát a teprve pak mohla být plně doceněna.
Já osobně řadím Exile on Main St. mezi nejlepší hudební počiny všech dob.
Zdroj obrázků: rollingstone.com a wikipedia.org

Smutný začátek roku 2016

Začátek roku 2016 se nesl na vlně smutku, jelikož tento svět opustily osobnosti, které znamenaly pro miliony fanoušků po celém světě mnoho. Zní to jako klišé, ale v případech těchto lidí se dá říci, že svět bez nich už nebude jako dřív. Všechny tyto osobnosti byly nadány mimořádným talentem, který dokázaly plně využít a zanechat zde díla, jenž budou inspirovat ještě spostu generací.
První, na kterého bych chtěl je vzpomenout je britský zpěvák David Bowie. Nečekaná zpráva o jeho smrti přišla 10. ledna, jen dva dny po vydání jeho alba, které vyšlo na svět v den jeho děvětašedesátých narozenin. Zprávy o hudebníkovi smrti obletěly celý svět a spustila se obrovská bowiemánie. Nebyl skoro člověk, který by na sociální síť neumístil jeho fotku a u některých se dá, dle mého názoru úspěšně pochybovat o tom, že Bowieho tvorbu kromě pár písniček znaly. Musím se přiznat, že mi to způsobilo trochu znechucení, protože mi připadalo, že přidat Bowieho fotku není kvůli tomu, že ho měl daný člověk opravdu rád, ale že je to prostě cool. Každopádně David Bowie byl obrovská persona hudebního světa, jenž ovlivnil spustu mzikantů i samotných hudebních stylů jako byl třeba punk. Byl jedinečný a nepodobitelný a právě tyto vlastnosti dělají lidi nesmrtelnými. David Bowie zemřel na rakovinu, se kterou již přes rok bojoval. Když se člověk dívá na jeho poslední klip Lazarus, kde leží obvázaný na nemocničním lůžku, tak musí každého zamrazit, když si uvědomí, že Bowie věděl o tom že umírá.
David Bowie v klipu Lazarus.
Jen o 4 dny později opustil svět v další londýnský rodák, herec Alan Rickman. Tento charismatický muž, se zapsal do paměti diváků hlavně jako přísný profesor Snape ve filmech o Harrym Potterovi. Jeho filmografie však čítá i další neméně významné role, z nich si například uveďme alespoň roli záporáka Hanse Grubera ve fimu Smrtonostná past nebo roli šerifa z Nottinghamu ve filmové adaptaci Robina Hooda z roku 1991. Rickman stejně jako Bowie podlehl rakovině ve věku šedesátidevíti let. Alan Rickman patřil bezesporu k nejlepším hercům své generace a to nejen pro role záporáků, které však uměl zahrát jako málokterý herec.
Rickmana dokázal zastavit jen Bruce Willis
Posledním koho bych chtěl zmínit je taktéž angličan Lemmy Kilmister. Ten sice zemřel ještě v roce 2015, ale za vzpomínku určitě stójí. Byl to totiž nefalšovaný rocker tělem i duší. Je znám hlavně jako frontman metalové kapely Motörhead. Zajímavostí je, že v mládí dělal bedňáka samotným The Beatles. Do metalového nebe odešel 28. prosince.
Svět přišel o jednoho z posledních nefalšovaných rebelů.

Ještě k oscarům…

Rád bych se v souvislosti s Oscary zmínil ještě o vizuální stránce celého večera, tedy hlavně o krásných dámách, které udělaly noční vstávání o dost snesitelnější. Na plné čáře u mě vyhrála trojice krásných žen a to jmenovitě nestárnoucí Charlize Theron, do které jsem se zamiloval již ve filmu Pravidla Moštárny, hvězda nových Star Wars, Daisy Ridley a Olivia Wilde, jejíž šaty byly asi ze všech nejodvážnější. V pozadí však nezůstaly ani ostatní hvězdy, z nichž je nutné zmínit alespoň elegantní Cate Blanchet a vždy usměvavou Reese Whitherspoon, která zvolila korzetovou róbu v barvě ametystu. Vzhled mužských hvězd hodnotit nebudu, nejsem totiž dánská dívka (čti dánský chlapec).
Charlize Theron oblékla róbu od Diora s hlubokým výstřihem, ve kterém nechala vyniknout krásný stříbrný náhrdelník.
Třiadvacetiletá Daisy Ridley má na šaty až na zem ještě času dost.
K šatům Olivie Wilde není potřeba nic dodávat, stačí se jen kochat pohledem.
Cate Blanchet svým úchvatným vzhledem ukázala, že má se slavnostními večery bohaté zkušenosti.
Na půvabné Reese Witherspoon, která zastavila čas, museli nechat oči snad všichni přítomní pánové, dámy musely jen tiše závidět a žárlit.
zdroj obrázků: imdb.com