Před nějakým časem jsem v této rubrice psal o albu Sgt. Pepper Lonely Hearts Club Band od skupiny The Beatles a říkal jsem, že je považováno za nejlepší desku hudební historie. Dnes ale budu psát o veledíle, které se v anketách někdy umísťuje před ,,Brouky“. Řeč je samozřejmě o albu Pet Sounds od kalifonské kapely The Beach Boys.

Beach Boys už při nahrávání Pet Sounds nejspíš dospěli, a místo surfů a cadillaců, se začali fotit s kozami.

The Beach Boys vznikli v roce 1961 v kalifornském Hawthorne. Právě prosluněná Kalifornie a její pláže daly kapele její sound. Zvuk skupiny je opravdu nezaměnitelný, překrívající se vokály, jednoduché a přesto geniální melodie a pohodová atmosféra, která vás na při poslechu každé písně přenese až na západní pobřeží USA, mezi surfaře a holky v bikinách. Právě tyto věci si každý při vyslovení jména The Beach Boys zajisté vybaví.

Génius Brian Wilson a koza.

Album bylo vydáno v květnu roku 1966 jako již jedenáctá studiová deska kapely a dodnes je považováno za jedno z nejvlivnějších hudebních děl historie. To má na svědomí hlavně geniální skladatel Brian Wilson, který se sice trápil soupeřením s Paulem McCartneym, ale Brian například i právě na tomto LP dokázal, že se Paulovi dokáže minimálně vyrovnat.

Zdroje obrázků: allmusic.com, wikipedia.org

Dnes se v rámci rubriky Kultovní alba zaměřím na desku, která je obecně považována za nejlepší v rockové historii. Tyto ankety beru trochu s nadhledem, ale ,,Seržant“ rozhodně mezi TOP 10 patří. Čím to je, že právě toto album je tolik oceňované? Může to být tím, že je přelomové. Beatles na této desce naplno prokázali své umění experimentovat s různými hudebními styly a dokázat přejímat hudební podněty, ketré jsou kolem nich. Je nutné říci, že měli opravdu z čeho čerpat. Paul McCartney přiznal, že největší vliv na LP Sgt. Pepper mělo album Pet Sounds od Beach Boys, které Paul v tu dobu považoval za nejlepší, co kdy slyšel. Kapela měla také na nahrávání dostatek času a to díky tomu, že v srpnu 1966 přestala s koncertováním.

Schválně, kolik osobností na obalu desky poznáte? Pan Lennon prosazoval ještě Adolfa Hitlera, toho však na přebalu nakonec nenajdeme.

Dalo by se říci, že je toto album dítětem Paula McCartneyho. Byl to on, který vymyslel námět obalu, kdy kapela byla v roli jiných muzikantů, čímž chtěl docílit toho, aby si skupina na albu udržela určitý odstup. Jeho nápady a náčrty k obalu, pak realizoval Robert Fraser. Navíc John Lennon právě prožíval tvůrčí krizi a k tomuto albu se stavil spíše odtažitě. Dalo by se říci, že jsme při nahrávání tohoto alba svědky prvního vážného rozkolu mezi těmito dvěma génii. Lennon však nakonec na album přispěl a to hlavně písní A Day in A Life, kde se v textu částečně inspiroval novinovými titulky. George Harrison se na albu autorsky podílel písní Within You Without You, kterou ovlivnilo jeho nadšení pro východní kulturu a přátelství se špičkovým hráčem na sitár, Ravi Shankarem. Album otvírá titulní energická skladba, která přejde v druhou píseň With a Little Help For My Friends, kterou můžeme znát i díky coververzi Joe Cockera. Ač jsou písně stylově velmi rozmanité, často bývá vyzdvyhováno, jak deska působí kompaktně. Proto musíme také ocenit nedávno zesnulého hudebního producenta kapely, George Martina, který na tom má přirozeně velkou zásluhu.

Takhle to vypadalo při focení obalu desky.

Beatles toto album nahráli v roce 1967 po albu Revolver, které již jistý hudební posun naznačilo. Po Sgt. Pepper však již nastává změna nejen hudební, ale i outfitová. Lennon například začíná nosit své typické kulaté brýle, které si oblíbil při natáčení filmu How I Won The War. George Harrison si zase nechává narůst delší vlasy. Jsme tak svědky dovršení přechodu ,,Brouků“ do éry hippies. O této desce se také říká, že změnila rockovou hudbu a ovlivnila snad všechny tehdejší kapely a muzikanty. Je pravdou, že právě o tomto díle se rockové hvězdy velmi často zmiňují jako o své velké inspiraci. Beatles ale dokázali každé své desce dodat jedinečnou atmosféru a i po tolika letech si člověk říká, jak geniální ta hudba je.

Zdroj obrázků: sonyinsider.com, superfreedomrock.net

Náš blog dnes přináší novou rubriku, ve které vám chceme postupem času představovat kultovní alba, pocházející většinou z oblasti rocku nebo metalu. Věříme, že budete s naším výběrem spokojeni. Své námitky nebo návrhy nám prosím pište do komentářů. Jako první kultovní album jsem si připravil opravdový skvost, album Exile on Main St., od jedné z nejlepších kapel všech dob, The Rolling Stones.

Toto dvojalbum z roku 1972 je zajímavé nejen svým hudebním obsahem, ale i okolnostmi jeho vzniku. Bylo totiž natočeno v době, kdy kapela musela opustit Británii a odejít do daňového ,,exilu“. Nahrávání alba tak proběhlo z větší části na prosluněném jihu Francie ve vile kytaristy Keitha Richardse. Těm, které by celý příběh zajímal podrobněji, doporučuji Richardsovu autobiografickou knihu: Life, kde si můžete přečíst autentické vzponínky jednoho z přímích aktérů.

Zažít atmosféru při nahrávní Exile on Main St. by chtěl zažít určitě každý hudební nadšenec.

Začátek sedmdesátých let byl pro kapelu asi nejúspěšnějším obdobím v jejich dodnes trvající kariéře. Mimo ,,Exilu“, vydali totiž ještě o rok dříve další veleúspěšné dílo Sticky Fingers. Svou formu však plně prokázali právě až na Exile on Main St. Z alba doslová tryská energie, ale i uvolněnost. Skladby postrádají přehnané hudební aranžmá a působí syrově. Právě syrovost a jednoduchost začal rock’n’roll v sedmdesátých letech ztrácet a stávat se prostřednictvím artrockových kapel něčím přehnaně složítým a nabubřelým. Album obsahuje velké množství písní, které hrají Rolling Stones dodnes. Otevírá ho rytmická píseň Rocks Off, se skvělým kytarovým riffem druhého kytaristy Micka Taylora. Z dalších skladeb vyberme například Tumbling Dice nebo Shane a Light. Deska však nestojí jen na hitech, ale působí naopak velmi kompaktně. Zajímavostí je, že ačkoli byla z počátku kritiky přijímána rozpačitě, je dnes považována patrně tím nejlepším, co skupina kolem dua Jagger-Richards, kdy vytvořila. Dobové rozpaky zapříčinila neobvyklá směsice country, bluesu a rocku, která potřebovala v uchu posluchače dozrát a teprve pak mohla být plně doceněna.

Já osobně řadím Exile on Main St. mezi nejlepší hudební počiny všech dob.

Zdroj obrázků: rollingstone.com a wikipedia.org