Western se v poslední době opět dostává do popředí a znovu táhne do kin. V posledních deseti letech jmenujme hlavně True Grit/Opravdová kuráž (2010) a Django Unchained/Nespoutaný Django (2012). Ale přeci jen je na westernu v poslední době něco jinak. Co? V dnešní době se už zapomíná na původní westernové atmosféry z šedesátek a většina filmů stojí na přestřelkách, které jsou plné zpomalených záběrů a superhrdinských skoků. Takže se vlastně dá říct, že současný western není tím originálním westernem, který v polovině minulého století určoval trendy ve filmovém světě. A do dnešního typu westernu spadá i nejnovější film režiséra Fuquy (Training Day, Equalizer) Magnificent Seven, což je remake stejnojmenného kultu z roku 1960, který je ovšem taky remakem. Takže se na recenzi musíme koukat z jiného úhlu, než u normálních remakeů.

Film samozřejmě věrně kopíruje děj originálů, přičemž jediné, co mění, jsou jména postav a lokalit. Takže místo toho, aby se bránila vesnička Ixcatlan před Calverou, brání se městečko Rose Creek před Boguem (Peter Sarsgaard). A proti padouchovi nestojí Chris, Britt a Vin s partou, ale Chisolm (Denzel Washington), Josh (Chris Pratt) a Robicheaux (Ethan Hawke) s partou. O přestřelky není nouze, postavy jsou skvěle zvládnuté a hlavní padouch má určité charisma. A díky tomu, že kromě třech zmíněných hlavních hrdinů nevystupují ve filmu velká herecká jména, nemá divák moc možností spojovat si je s jinými rolemi.

Ale problém je v těch třech zmíněných. A to velký. Když se poprvé na plátně ukázal Chris Pratt, bylo mi jasné, že si zase jednou zahraje stejnou roli, jako ve filmu Guardians of the Galaxy/Strážci galaxie (2014). Pokud si jednou nezahraje něco jiného než hláškujícího antihrdinu hansolovského typu, dopadne stejně špatně jako Jesse Eisenberg. Denzel Washington mi zase připomíná Roberta McCalla z Equalizeru (2014). Ethana Hawkea moc neznám, ale i tak si myslím, že podobnou roli už musel jednou zahrát (a dokonce myslím, že i ve filmu od Fuquy).

Hudba ve filmu je super, James Horner opět odvedl fantastickou práci, ale stejně mě nejvíc potěšilo, že fantastická melodie Elmera Bernsteina ve filmu zazněla taky. Přece jen, tyto tóny jsou v našich končinách asi největší definicí westernu.

Celkově vzato, pokud by neexistovaly originály, byl by nový film asi jedním z nejlepších filmů roku a nejvíc cool westernem nové doby. Žel bohům, je to třetí remake, takže mne nutí všechno srovnávat. A i když byli multikulturní stateční rozhodně fajn, černošský kovboj a vynikající asijský vrahoun potěšili, bohužel nejde dát více než …

Hodnocení: 70%

Zdroj obrázků: screenrant.com, wikipedia.org

P.S

Antoine Fuqua je asi novopečeným králem remakeů, neboť napřesrok by měl do kin poslat novou Scarface. A opět se tedy bude jednat o remake remakeu. Ale tentokrát bude mít k dispozici i herce z původního filmu (no dobře, z prvního remakeu z roku 1983) Al Pacina. Osloví jej? Do statečných si bohužel nikoho z originálního ansámblu pozvat nemohl (Eli Wallach alias Calvera, což byl poslední žijící představitel, zemřel roku 2014). Tak uvidíme, co Fuqua se Scarface udělá.

Nový dokument o slavné hudební kapele zachycuje její koncertní období, tedy roky 1962-1966. Něvěnuje se tedy skoro vůbec začátkům kapely a ani jejímu „studiovému“ období. Ve filmu jsou použity nahrávky z koncertů, tiskových konferencí či komentáře členů kapely nebo osobností, které s ní byly nějak spjaty.

Dokument natočil zkušený americký režisér Ron Howard, řemeslně je tedy zvládnut vskutku skvěle. Nic jiného si také kapela nezaslouží, ale narozdíl od Scorseseho filmu o Georgi Harrisonovi má zhruba o 100 minit kratší stopáž, takže příjemně uteče. Nikdo by se snad ani nezlobil, kdyby bylo přidáno ještě pár záznamů písní z koncertů.

Snímek zasazuje kapelu také do kontextu tehdejšího světa bouřlivých šedesátých let. Dotýká se témat jako např. vražda prezidenta Kennedyho, rasová segregace na jihu USA, válka ve Vietnamu atd. Vypráví ale pochopitelně především příběh samotné kapely, která na svých turné procestovala takřka celý svět (USA, Austrálie Japonsko,..). Osobní komentáře dvou dnes stále žijících členů kapely (Paul McCartney, Ringo Starr) nám poodkryjí, jak to tehdy opradu vše bylo a jaké z toho měli pocity. Největší pozornost dokumnet totiž věnuje právě rozhodnutí kapely přestat jezdit na turné a koncertovat. Film nám dokonale vysvětlí, co k tomu skupinu vedlo. Neopomíjí také připomenout důležitost pánů Briana Epsteina (manažer kapely) a George Martina (producent), kterému byl dokoce film věnován, jelikož letos zemřel. Zajímavé jsou také komentáře dnešních slavných osobností, které kapelu zažily ve svém teenagerovském věku. Zvlášť zábavná je Whoopi Goldberg (dále např. Elvis Costello nebo Sigourney Weaver).

Celkově se jedná o velmi povedený dokument, který ocení nejen fanoušci liverpoolské čtyřky.

Zdroj obrázku: youtube.com