Po dlouhé době se konečně vracím k psaní filmových recenzí. A svou obnovenou premiéru na tomto poli oslavím novým filmovým přepisem slavné knihy Stephena Kinga.

To vypráví příběh o městě Derry, v němž každých 27 let řádí zlo. Píše se rok 1989 a znovu nadchází rok, ve kterém se mocný Pennywise probírá a vyráží zabíjet obyvatele městečka, převážně pak děti.

Na začátek je třeba uvést, že jsme měl tu „čest“ vidět i další letošní Kingovu adaptaci, Temnou věž. Její zpracování dopadlo naprosto katastrofálně a vůbec nevystihlo podstatu své předlohy. To se však povedlo náramně, což přičítám hlavně faktu, že argentinský režisér Andy Muschietti dokáže budovat silný příběh plný napětí po celou dobu stopáže, což Nikolaj Arcel, režisér Temné věže, ve svém dílku nedokázal.

Filmu vůbec neubližuje mírný odklon od předlohy, který se týká zasazení do osmdesátých let, absence kosmického rituálu a želvy a neproměněný pavoučí Pennywise. Naopak, určitá inovace scénáře pomohla k lepšímu výsledku.

U Muschiettiho ještě chvíli zůstaneme. Tento talentovaný tvůrce mi totiž podruhé dokázal, že patří mezi nejlepší hororové režiséry současnosti. Po svém fenomenálním debutu Mama, který se mi velmi líbil, totiž dosáhl na ještě vyšší metu. K Muschiettiho vynikající režii přičtěme ještě rukopis skvělého Caryho Fukunagy, hlavního tvůrce Temného případu, a vychází nám snový tvůrčí tým. A výsledek je opravdu znát.

Herecké obsazení nové „kingovky“ také nemá chybu, hlavní protagonista Bill Skarsgård ztvárňuje nestvůrného klauna Pennywise přesvědčivě a svými kreacemi připomíná nesmrtelného Tima Curryho z originální televizní verze z roku 1990. Ještě lépe než Bill však hrají mladí herci. Film se téměř nezaobírá dospělými, což pomohlo dětem vyniknout a zvláště pak Sophia Lillis a Finn Wolfhard předvádí nesmírně působivé výkony.

Triky, které jsou ve filmu kvůli Pennywisovým útokům celkem často využívány, působí někdy až moc CGI, což temnému hororu ubližuje. Představa, že se klaun změní na obrovskou čelist, je sice krásná, ale kdyby ona čelist byla ve výsledku více přirozenější, viděli bychom lepší výsledek.

Na internetu jsem si všiml několika názorů, jež přirovnávají nové To k loňskému seriálovému hitu Stranger Things. Já osobně tam sice určitou podobnost vidím, ale srovnání mi rozhodně nepřijde na místě. Filmové To se směle zařadilo do síně slávy Kingových adaptací a já už se teď těším na druhý díl, který se bude vedle primárního děje soustředit i na Pennywisovu minulost.

Včera večer jsem po dlouhé době jsem zašel na komiksový film, jehož předlohu neznám. A dopadlo to velice dobře.

Atomic Blonde vypráví zajímavě zamotaný špionážní příběh zasazený do Berlína roku 1989. Agentka Lorraine Broughton je do německé metropole vyslána MI6, aby našla tajný seznam agentů a zneškodnila dvojitého agenta Kabelu.

V hlavní roli exceluje Charlize Theron, která tak napravila svou letošní temnou chvilku z osmého dílu Rychle a zběsile. zdatně jí sekunduje James McAvoy, jeden z nejlepších současných herců, který si tak zahrál další komiksovou roli a v tomto oboru už se směle může řadit mezi veterány. Menší role mají ve filmu i výrazné herecké persony Toby Jones a John Goodman a rozhodně zaujmou i mladí Sofia Boutella, bývalá Mumie, a také Bill Skarsgaard, na kterého se těšíme začátkem září v hororu To.

Teď už k filmu samotnému. Režírující David Leitch se podílel na natáčení prvního dílu akčního thrilleru John Wick, který jsem sice neviděl, ale podle nejrůznějších ohlasů byl tento Reevesův počin hodně podobný Atomic Blonde, která dostala přídomek „John Wick v sukni“. Akční scény v Atomic Blonde jsou opravdu na vysoké úrovni a především desetiminutový boj na schodech bere dech, ovšem zároveň vykouzlí i úsměv na rtech, především kvůli nesmrtelnosti aktérů této řežby. Leitch navíc s oblibou zabírá probodané údy, rozmlácené hlavy, apod. což filmu značně přidává. A po delší době je tu opět komiksovka, jež nezachraňuje svět, což je rozhodně obrovské plus.

Nejlepší složkou filmu je podobně jako u Baby Drivera fantastický soundtrack, ve kterém slyšíme klasické skladby od Neny, Queen, Bowieho i The Clash. Osobně se mi nejvíce líbila skladba Der Kommisar, jejíž coververze of After the Fire hrála během jedné z nejzajímavějších scén. Fandy La La Landu pak určitě potěší skladba I Ran od A Flock of Seagulls.

Atomic Blonde je překvapiě dobrá comicsovka, kterou si rozhodně pustím znovu.

Foto: Denver and Delilah Productions

Po dlouhém rozmýšlení jsem dneska konečně zašel na Wrightův nový film Baby Driver. A udělal jsem sakra dobře.

Baby Driver ma jednoduchý děj a s klidem se může soustředit na skvěle vypointované vtípky a narážky na jiné filmy, seriály i počítačové hry. Režie Edgara Wrighta je brilantní a naprosto skvělou práci odvedl i kameraman Bill Pope.

Herecké obsazení je naprosto vynikající. Nejvíce z něj zaujmou hláškující klasici Kevin Spavey a Jamie Foxx, ale potěší i nečekaně dobrá role pro jinak spíše seriálového a ne moc dobrého herce Jona Hamma. Třešničkou na dortu pak jsou dvě krásné dámy Lily James a Eiza González.

Nejlepší složkou celého filmu je bezpochyby hudba, soundtrack je spolu s Kongem a Strážci vol. 2 rozhodně tím nejlepším letošním. Poslechnout si pecky od Paula Simona, Lionela Richieho a především klasické songy od Queenů chce ve filmu snad každý.

Wright se rád inspiruje vším možným a na Baby Driverovi jsme opět viděli, že rád hraje Mafii a GTA, miluje Affleckovo Město a zdařile umí parafrázovat i Coppolova Kmotra. Takovýto mišmaš si dám líbit!!.

Foto: Sony Pictures

Je jaro 1940, britská a francouzská armáda je obklíkečena na pláži u francouzského města Dunkerk. Čtyři sta tisíc vojáků čeká na přepravu do bezpečí, lodí je však málo, a tak se musí zapojit i lodě civilních obyvatel.

Christopher Nolan má auru režiséra, který točí pouze kvalitní filmy. Ve své kariéře ještě nešlápl vedle, a je oblíbený jak u diváků, tak u kritiků. Žádný jeho film však ještě nebyl natočen podle skutečných událostí, a tak byli všichni zvědavi, jak se s touto novou situací vypořádá. A žádné překvapení se nekoná! Nolan opět prokázal svůj um a natočil originální a působivé válečné drama.

Nolan rozhodně není typ režiséra, který by točil filmy jednoduché na pochopení, svého diváka nutí přemýšlet, jelikož děj jeho snímků je často komplikovaný. Ani Dunkerk není vyprávěn tradičním způsobem, ale má tři dějové linky, které sledují stejné události z vlastního pohledu. Navíc se každá z nich odehrává v jiném časovém úseku. Sledujeme tak události jednoho týdne z pohledu vojáků na pevnině, den z pohledu civilistů, vydávajících se na záchranou misi a jednu hodinu z pohledu letce. Zpočátku je těžké poznat, v jakém čase se dané události odehrávají, vše do sebe začne zapadat asi v půlce filmu. Od té doby si divák může skládat dějovou mozaiku sám.

Film je tudíž možné vnímat ve dvou rovinách. Tou první je výše zmíněné hraní si s časem, druhou je pak zachycení válečné atmosféry a vůbec celá audiovizuální stránka filmu, ve které se krásně snoubí zvuk s hudbou Hanse Zimmera, ale také práce kameramana Van Hoytema, kterého by dle mého názoru neměla minout cena akademie. Velkým plusem filmu je také, že byl natočen takřka bez použití digitálních efektů a v reálných exteriérech.

Jako vždy Nolan nešlápl vedle ani při výběru herců. Mimo těch již ostřílených a tradičně výborných (Branagh, Rylance, Hardy, Murphy), zaujmou i ti mladí, dokonce i neherec Harry Styles, známí jako jeden z členů kapely One Direction. Film však není o velkých hereckých výkonech, ale jedná se o originální zachycení skoro osmdesát let starých událostí, které Christopher Nolan přetavil na plátna kin takovým způsobem, který dosud neměl obdoby.

FOTO: Warner Bros.