Začátek roku 2016 se nesl na vlně smutku, jelikož tento svět opustily osobnosti, které znamenaly pro miliony fanoušků po celém světě mnoho. Zní to jako klišé, ale v případech těchto lidí se dá říci, že svět bez nich už nebude jako dřív. Všechny tyto osobnosti byly nadány mimořádným talentem, který dokázaly plně využít a zanechat zde díla, jenž budou inspirovat ještě spostu generací.

První, na kterého bych chtěl je vzpomenout je britský zpěvák David Bowie. Nečekaná zpráva o jeho smrti přišla 10. ledna, jen dva dny po vydání jeho alba, které vyšlo na svět v den jeho děvětašedesátých narozenin. Zprávy o hudebníkovi smrti obletěly celý svět a spustila se obrovská bowiemánie. Nebyl skoro člověk, který by na sociální síť neumístil jeho fotku a u některých se dá, dle mého názoru úspěšně pochybovat o tom, že Bowieho tvorbu kromě pár písniček znaly. Musím se přiznat, že mi to způsobilo trochu znechucení, protože mi připadalo, že přidat Bowieho fotku není kvůli tomu, že ho měl daný člověk opravdu rád, ale že je to prostě cool. Každopádně David Bowie byl obrovská persona hudebního světa, jenž ovlivnil spustu mzikantů i samotných hudebních stylů jako byl třeba punk. Byl jedinečný a nepodobitelný a právě tyto vlastnosti dělají lidi nesmrtelnými. David Bowie zemřel na rakovinu, se kterou již přes rok bojoval. Když se člověk dívá na jeho poslední klip Lazarus, kde leží obvázaný na nemocničním lůžku, tak musí každého zamrazit, když si uvědomí, že Bowie věděl o tom že umírá.

David Bowie v klipu Lazarus.

Jen o 4 dny později opustil svět v další londýnský rodák, herec Alan Rickman. Tento charismatický muž, se zapsal do paměti diváků hlavně jako přísný profesor Snape ve filmech o Harrym Potterovi. Jeho filmografie však čítá i další neméně významné role, z nich si například uveďme alespoň roli záporáka Hanse Grubera ve fimu Smrtonostná past nebo roli šerifa z Nottinghamu ve filmové adaptaci Robina Hooda z roku 1991. Rickman stejně jako Bowie podlehl rakovině ve věku šedesátidevíti let. Alan Rickman patřil bezesporu k nejlepším hercům své generace a to nejen pro role záporáků, které však uměl zahrát jako málokterý herec.

Rickmana dokázal zastavit jen Bruce Willis

Posledním koho bych chtěl zmínit je taktéž angličan Lemmy Kilmister. Ten sice zemřel ještě v roce 2015, ale za vzpomínku určitě stójí. Byl to totiž nefalšovaný rocker tělem i duší. Je znám hlavně jako frontman metalové kapely Motörhead. Zajímavostí je, že v mládí dělal bedňáka samotným The Beatles. Do metalového nebe odešel 28. prosince.

Svět přišel o jednoho z posledních nefalšovaných rebelů.

V poslední době se ze mě stává noční tvor, neboť jsem si vypěstoval závislost na kafe. Bez větších problému proto chodím spát ve 3 hodiny ráno a vstávám v 6. Proto pro mne nebylo problémem zůstat vzhůru i dnešní noc, kdy jsem se rozhodl sledovat oscarovou ceremonii. Celé dva týdny, které slavnostnímu vyhlášení předcházely jsem strávil sledováním všech filmů, které byly nějakým způsobem mezi nominovanými (samozřejmě jsem se k tomu dostal až v nočních hodinách). Když v neděli kolem půlnoci běžely titulky snímku Dánská dívka, uvědomil jsem si, že mám vše nastudované a ceremonie může začít.

V televizním programu byli jako moderátoři uvedeni pánové Baldýnský a Michailidis, což mne vylekalo, jelikož tito dva idioti běžně komentují oskary a nemají o nominovaných filmech přehled. Marek mne sice celý týden uklidňoval, že to s nimi bude komentovat i náš oblíbenec František Fuka, ale situace pro mne nevypadala vůbec růžově. Když se však kolem 2:30 ozval i Franta, spadl mi kámen ze srdce, neboť to znamenalo, že alespoň něco bude mít v simultánním překladu hlavu a patu. A pak to začalo.

Přiznávám, že jsem před ceremonií o protestu černých tvůrců proti „bělosti“ nominací věděl, ale neznal jsem podrobnosti. Když se však zjevil Chris Rock, pro mě známý jen jako idiotská zebra ze série Madagascar a začal vyprávět o tom, že i černí si zaslouží nějakou tu nominaci, připadalo mi to jako kombinace pláče a rasismu vůči bělochům. Kamera při tomto aktu stále zabírala Rockova kamaráda Kevina Harta, který bude komentovat předávání příští rok, což znamená, že trend debilních moderátorů zdá se akademii jen tak neopustí.

Po úvodním monologu, který Rock nějak odkecal (a Franta bravurně přeložil) přišla na podium dvojice krásných dam, které pan zebra představil jako bílou a bělejší herečku, Emily Blunt a Charlize Theron. Nebudu rozvíjet téma oblečení hereckých hvězd, jelikož to napíše Marek. Furiosa Theron nám oznámila, že oskary se budou předávat, jako by se tvořil film, proto začala původním scénářem. Nebudu se dále rozepisovat o všech těchto méně významných kategoriích, spíše bych rád uvedl, že jsem na podiu viděl spoustu svých oblíbenců, ať už jako oceněných, tak jako předávajících. Namátkou uvedu, že mne velmi mile překvapila účast Louise Gossetta Jr., černocha, který se nehlásil k idiotskému bojkotu Willa Smithe, a který je nám známý jako Gerak, svobodný Jaffa ze seriálu Stargate SG-1.

Při oceňování technických kategorií jsem držel palce svým milovaným Star Wars, leč Mad Max v čele s pohádkovým dědečkem Georgem Millerem převálcoval úplně vše, co mu v těchto vodách přišlo do cesty. Bylo zajímavé sledovat Millera, jak si svůj úspěch užívá, jelikož předchozí díly takový úspěch neměli ani náhodou. I když Star Wars nedobyly žádnou sošku, povedlo se jim zorganizovat tu nejlepší komickou vložku, a to když se ze zákulisí vyřítila celá droidí tlupa dnes už tří postav a C-3PO samozřejmě Artoovi vynadal.

A nyní bych se konečně vyjádřil k hlavním kategoriím. Pro mě největším zklamáním je neocenění Sylvestera Stallona za jeho roli ve film Creed. V žádném případě nechci zatracovat Marka Rylancea, ale dle mého mínění nebyl jeho výkon nejlepším mužským výkonem ve vedlejší roli. Myslím, že akademie měla přihlédnout k tomu, co Stallone všechno dokázal za svou bohatou hereckou kariéru, přičemž právě jeho postava Rockyho je tím charakterem, který měl být oceněn.

Triumf Leonarda DiCapria v hlavní mužské roli byl tak očekávaný, že mě nechal ledově chladným, byť jsem v této kategorii tajně přál Michaelu Fassbenderovi. Ovšem akademie Lea již ocenit musela. I když se mi tento film nelíbil, tak DiCapriovi nešlo ocenění nepřát. Jedinou výtkou budiž jen to, že Leo v děkovné řeči zmínil jen Toma Hardyho, jako kolegu z filmu a vypustil poděkováni Domhnallu Gleesonovi, který je ve filmu taktéž výborný.

Vítězství Alicie Vikander ve vedlejší ženské roli bylo očekáváno tak napůl a mne zrovna nepotěšilo, jelikož film Dánská dívka (která je ve skutečnosti muž) byl dle mého mínění hrozný. Alicia měla Oscara vyhrát, ovšem za svou roli ve filmu Ex Machina. Škoda ještě, že nádherná Kate Winslet nezískala další ocenění.

Herečku Brie Larsson jsem před premiérou filmu Pokoj neznal, ale po jeho zhlédnutí mi bylo jasné, že tato dívka je jasnou favoritkou na zisk sošky. I když bojovala proti sběratelce oskarů Jennifer Lawrence či Irce Saoirse Ronan, tak nakonec svého cíle dosáhla a podle mě zaslouženě sošku převzala.

S volbou režiséra nesouhlasím!! Inárritu je sice kvalitní režisér, ale tento film (Revenant) rozhodně nebyl natolik dobrý, aby za něj převzal toto ocenění. Shodli jsme se s Markem, že režii měl jasně vyhrát George Miller, sedmdesátiletý stařík, který natočil akční podívanou v Namibii, kde se dlouhé měsíce plahočil v nesnesitelném vedru a musel čelit nástrahám v podobě písečných bouří. Ano Inárritu možná také točil v nehostinných podmínkách, ale přece jen je ve srovnání s Millerem ještě mladík. Proti rozhodnutí však teď už nic nenaděláme a tak mu přejmě jeho třetí sošku (po Gravitaci a Birdmanovi).

Nejlepší film byl šokem pro všechny. Jak pro předávajícího Morgana Freemana, tak pro komentátora Fuku a jeho dva potrhlé společníky, Byl to šok i pro mě!! Myslel jsem, že film připadne buď Maxovi nebo Revenantovi a ono tohle. Ne, že by to bylo špatně, jelikož Spotlight pojednává o tématice, která nutí k zamyšlení.

To by bylo k ceremonii a výsledkům vše. Sluší se, abych závěrem ještě jednou poděkoval Františku Fukovi za skvělý simultánní překlad a jeho dvoum kolegům za to, že v klíčových chvílích alespoň drželi hubu (omlouvám se za expresivní vyjádření).

Nechť nás Síla provází do příštího ročníku 😀

Ondřej Novotný