Videoherní filmy zatím nikdy nedokázaly dosáhnout stejného věhlasu jako jejich předloha. Po letošním Warcraftu, který sice komerčně neuspěl, ale rozhodně velkým propadákem nebyl, přichází dnes na řadu film Assassin’s Creed.

Film vypráví o Callumu Lynchovi (Michael Fassbender), který po traumatizujících zkušenostech z mládí zahájil „kariéru“ násilného vraha. Po jedné neúspěšné akci je však dopaden a odsouzen k popravě. Smířen se svým osudem se Callum loučí s životem, ale náhle se probouzí v komplexu Abstergo, kde jej Sofia (Marion Cotillard) společně s otcem Rikkinem (Jeremy Irons) napojí na přístroj Animus, jenž propojí jeho vědomí s vědomím asasínského bojovníka Aguilara, který v patnáctém století pokračuje v nekonečném boji proti templářům, kteří chtějí získat mocný artefatkt.

Příběhově film pokulhává za svou technickou stránkou, což mu značně ubližuje. Před uvedením totiž většina diváctva nejspíše očekávala, že většinu děje obstarají akční scény v andaluském 15. století, ale tomuto dějovému aspektu je nakonec věnována jen asi třetina filmu. Zbytek se točí okolo Lynchova současného souboje s organizací Abstergo, a i když není vyloženě nudný, očekával jsem větší gradaci a lepší herecké výkony. Takto film táhnou oscaroví Irons a Cotillard, jejichž scény rozhodně nenudí. Hlavní hvězda filmu, upadající německo-irské eso Michael Fassbender, se sice občas blýskne parkourovým skokem nebo dobrou hláškou, bohužel je to od něj ale další špatný výkon.

Jak jsem již psal, filmu dominují vynikající akční scény, které se odehrávají ve španělské Andalusii. Některé kousky, které zde herci (a hlavně kaskadéři) předvádějí, berou dech. Na žádném triku není vidět ani stopa po cgi, čímž se režisérovi Kurzelovi opravdu podařilo dsoáhnout reálnosti soubojů mezi dvěma tajuplnými organizacemi. A hlavně, ve středověkých sekvencích bylo umně ponecháno původní znění, všechny postavy mluví španělsky, což je další vynikající tah.

Assassin’s Creed je sice vizuálně velmi působivý film, který ovšem ke dnu sráží vcelku děravý scénář a špatný herecký výkon hlavního představitele.

Když Disney koupilo Lucasfilm, bylo nám přislíbeno, že každé vánoce zpříjemní návštěva předaleké galaxie. Tento trend loni odstartovala rekordní Síla se probouzí, jež fungovala jako regulérní pokračování, a letos ji následoval první film ze série Anthology s příznačným názvem Rogue One.

Rogue One vypráví epický příběh skupiny povstalců, kteří se snaží získat plány nejnebezpečnější zbraně Impéria, samotné Hvězdy Smrti. Samozřejmě je jeho konec zřejmý, neboť jak všichni víme z úvodních titulků (které u Rogue One chybí) k Nové naději, Aliance nakonec plány získá. Celou stopáž filmu (133 minut) tedy sledujeme skupinku netradičních hrdinů bojujících proti diktátu Impéria. Hlavní protagonistkou je Jyn Erso (Felicity Jones), kterou zdatně doplňují Cassian Andor (Diego Luna) a přeprogramovaný droid K-2SO (Alan Tudyk). Protivníkem této ústřední trojice je Orson Krennic (Ben Mendelsohn), který se zodpovídá černému stínu jménem Darth Vader (James Earl Jones). Ve filmu je rovněž spoustu cameo rolí, proto se divák může těšit na staré známé postavy z obrovského univerza, mj. na Mon Mothmu (Genevieve O’Reilly) či Baila Organu (Jimmy Smits).

Rogue One prospěl nový styl zpracování. Film je místy nesmírně surový (nebo syrový?) a rozhodně neukazuje povstalce jako stoprocentně kladné postavy, které bojují proti mocné diktatuře. Rebelové v Rogue jsou teroristi, kteří neváhají zabíjet i nevinné civilisty a jdou si tvrdě za svým cílem. Akční scény jsou tudíž nesmírně realistické a během té závěrečné jsem si nejednou vzpomněl na vynikající válečný film Speciální jednotka.

Dále musím pochválit výborně vybrané natáčecí lokality. Jordánské, islandské i maledivské exteriéry v kombinaci s CGI efekty jsou úžasné a opravdu vypadají jako ekosystémy jiných světů. Je vidět, že mladý režisér Gareth Edwards vsadil stejně jako JJ Abrams u sedmé epizody na skutečné lokace a nenatočil celý snímek v ateliérech.

Velkým plusem Rogue One je, že funguje jako samostatný film. Byť se v něm vyskytuje spousta narážek na jiné epizody, vypráví svůj vlatní příběh. Když tedy film uvidí člověk, který nezná předchozí epizody, rozhodně nebude mít zkažený zážitek, neboť se v příběhu zvládne zorientovat.

Výtkou budiž snad jen počáteční chaotické skákání z planety na planetu, které působí neuspořádaně a kvůli popiskům soustav, které se objevily poprvé v celé sérii Star Wars, trochu připomíná Star Trek. Tento jev se mi vůbec nezamlouval, proto doufám, že jej v budoucích filmech neuvidíme.

Rogue One je vynikající spin-off. I přes těžkou úlohu se film dokázal prosadit a myslím, že si najde fanoušky i mezi lidmi, kteří předaleké galaxii moc neholdují.

Foto: Disney, Lucasfilm

P.S. Hudba Michaela Giacchina je obstojná.

Mimozemšťané opět přistávají na Zemi. Ale po dlouhé době ji nejdou zničit.

Na dvanácti místech na naší planetě přistanou mimozemské lodě. Představitelé států, kde se lodě nacházejí, začínají okamžitě jednat a snaží se návštěvníkům porozumět. V americké Montaně povolává plukovník Weber (Forest Whitaker) dva odborníky – lingvistku Louise Banks (Amy Adams) a fyzika Iana Donnellyho (Jeremy Renner), které chce použít v interakci s příchozími. Louise a Ian postupně přicházejí na spoustu věcí, aby nakonec zjistili šokující odpoveď na otázku: „Proč přicházíte?“.

Film Arrival má nesmírně inteligentní scénář a logicky tak není určen pro všechny diváky. Při sledování filmu jsem seděl zaražen v sedačce a dychtivě hltal každou minutu. Režisér Villeneuve totiž mistrně smíchal prvky klasických vědeckofantastických děl s politickými dramaty a tento krok film posunul o třídu výše, než jsou ostatní tuctové sc-fi snímky.

Hlavní herecká trojice ve složení Adams, Renner a Whitaker předvedla fantastický koncert a předpokládám, že se každý z nich bude příští rok výrazně ucházet o Cenu akademie. Skvěle je doplnili i v našich končinách méně známí Michael Stuhlbarg a čínský umělec Tzi Ma.

Filmu výrazně pomohla absence akčních scén, což z něj udělalo opravdu silné psychologické drama, které se široké divácké obci vryje pod kůži více než typické sci-fi mimozemské války typu Hvězdná pěchota či Den nezávislosti. Navíc i vzhled mimozemšťanů je opravdu reálný a člověk je schopen uvěřit, že takovéto bytosti někde ve vesmíru existují.

Myslím, že Arrival je už teď nejlepší film roku 2016 a jedním z nejlepších filmů všech dob.

Foto: Paramount Pictures