Bohové Egypta

Dva týdny po premiéře jsem konečně viděl film, který jako první uvedl na plátna kin egyptské bohy. Nic světoborného se od filmu čekat nedalo, proto se nedá říci, že bych byl nějak zvlášť zklamaný.
Na úvod je třeba sdělit vám jednu zásadní věc. Zatímco filmů a seriálů, ve kterých vystupují řečtí, potažmo římští bohové, je nespočet a každoročně se nějaký objeví (Válka bohů, Hněv Titánů, Percy Jackson), tak o bozích, jejichž domovinou je severoafrická země, nebylo dosud nic natočeno. Bohové Egypta jsou tedy filmem, který nám jako první otevírá bránu egyptské mytologie na poli filmu, za což jim patří velké uznání.
Celý snímek stojí na nejznámější egyptské báji, která byla zapsána v období Nové říše – Souboji o korunu Horního a Dolního Egypta mezi bohem nebes Horem a bohem bouří a pouště Setem. Ovšem v několika zásadních reáliích se film od mýtu liší. Například Usir, otec Horův a bratr Setův, ve filmu zemře a je rozcupován. V mýtu to je však jen počátek jeho nové cesty, kterou zakončí jako vládce mrtvých, ovšem ve filmu tím jeho úloha končí smrtí.
Film je přecpán všemožnými monstry, až si u toho člověk připadá jak u hraní Titan Questu. Mně osobně se nejvíce líbil had Apep (Apophis), který byl ztvárněn abstraktně, jelikož měl symbolizovat Chaos. Zcela nečekaně se nakonec tato bestie postavila našim hrdinům ve finální bitvě.
Z bohů, kteří ve filmu měřili alespoň čtyři metry, velmi vysoko vyčnívali především Thovt, jehož skvěle ztvárnil Chadwick Boseman, budoucí Black Panther, a Re, zahraný oscarovým hercem Geoffreym Rushem. Z CGI bohů zase jasně vládl Anup (Anubis), který věrně připomínal svůj mýtický předobraz.
Chadwick Boseman, jakožto Thovt, vnesl do filmu vtip a dobrou náladu.
Geoffrey Rush jako bůh slunce Re
Anup vydatně pomohl zastavit Apepa.
Bohové Egypta rozhodně nejsou učebnicí historie a mytologie. Jedná se o jednoduchou fantasy mlátičku, ve které je zamotána láska, což je u hollywoodské produkce posledních let běžné. Divák se však u filmu perfektně odreaguje a může si říct, že konečeně uzřel bohy, o kterých píše např. i Däniken, konečně na stříbrném plátně.
Hodnocení: 75%

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *