Poslední rodina

Netradičně pojatý životopisný snímek pojednávající o polském malíři Zdislavu Beksińském a jeho rodině je režisérským debutem Jana P. Matuszyńského. A jedná se nejpíš o aspiranta na nejlepší artový film uvedený letos v našich kinech.
Výsledek obrázku pro poslední rodina
Film je tragickou freskou jedné rodiny.
Sledujeme asi 30 let života jedné rodiny v panelákovém bytě, jehož stísněný prostor dodává snímku atmosféru tipickou pro dobu socialismu a celkově chladné a depresivní ladění. Ústředním tématem filmu jsou rodinné vztahy, především vztah rodičů k synovi, který trpí mírnou duševní poruchou a často se pokouší o sebevraždu. Ostatně smrt je ve filmu přítomna velmi často, ale je zlehčována černým humorem. Film nijak neřeší politickou situaci, Beksiński ostatně nebyl žádný disident a to, jak se během těch třiceti let mění doba, zde není zobrazováno nějakými politickými změnami, postupující dobu sledujememe na technickém pokroku.
Musím se přiznat, že film mě začal výrazněji bavit až asi ve své polovině, což nemusí být nutně znamenat nic negativního, jelikož si film dokáže vybudovat k divákovi vztah a troufnu si říci, že 99% diváků si snímek na konci získá. Jediné, co mě trochu zklamalo je, že nebyla více zpracováno téma pronikání západní kultury do Polska, což bylo spjato se synem Tomkem, ani nebyla více představena Beksińského tvorba, která je nesmírně zajímavá a doporučuji si o ni zjistit více. Ovšem uznávám, že o to ve filmu nešlo a musela by být také výrazněji prodloužena jeho stopáž.
Film je zajímavý i tím, že mnohdy stírá rozdíl mezi tím, co je natočeno kameramanem a tím, co je natočeno kamerou hlavní postavy, jež měla v nátáčení zálibu. Tím získává film leckdy dokumentární atmosféru a člověk má občas pocit, že se dívá na některý z časosběrných dokumentů Heleny Třeštíkové. Je také nutné říci, že herecké výkony všech třech hlavních postav jsou naprosto brilantní. Ostřílený Andrzej Seweryn je skvělě doplněn, jak mladým Dawidem Ogrodnikem, tak i jeho filmovou manželkou Aleksandrou Koniecznou.
Tím, čím byl loni Toni Erdmann, tím se zdá být letos Poslední rodina, tedy filmem, o kterém všichni mluvi, a který svou pověst mimořádného artového filmu zcela naplňuje. Matuszyńského debut dává napověď nadějné kariéře toho mladého Poláka. Zbývá jen dodat povzdech, proč se takové filmy netočí také u nás?
Hodnocení: 90%
FOTO: kinoscala.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *