Na úvod bych sám sebe popsal jakožto fanatického příznivce všeho, co ve světě Star Wars kdy vzniklo a vznikne. 99% procent tvorby všemožných autorů, jež se odehrává v předaleké galaxii, miluji z celého srdce. Ovšem je tu ono jedno jediné procento, které je i na mne moc, rozuměj jedná se o něco příšerného. A s politováním musím konstatovat, že mezi „odpadovou produkci“ světa SW patří i epizoda o které se rozepíši.
Podobné nutkání jsem měl po celou dobu trvání epizody.
Druhá série Rebels nám navrátila do vesmíru SW Ahsoku Tano, ukázaly se zde i legendární postavy z původní trilogie Darth Vader či Lando Calrissian, a v neposlední řadě uvedl Filoni spolu s dalšími tvůrci do děje nové inkvizitory. Všechny epizody byly koukatelné a i když se jedná o dětský seriál, objevila se sem tam i nějaká temnější záležitost. Mé hodnocení druhé řady by bylo velmi vysoké, ale poslední odvysílaná epizoda mne (a myslím, že i všechny ostatní) vrátila do reality, neboť takhle si představuji absolutní dno scénáristické tvorby!!
Epizoda začíná klasickým scénářem posledních týdnů – povstalci hledají základnu a když ji najdou, tak jim chybí palivo na skok hyperprostorem. Proto velitel flotily Sato posílá posádku Stínu na imperiální základnu, kde je jejich úkolem nakrást palivo. Ale zatímco v dřívějších epizodách se tento zločin proměnil ve zběsilou honičku a přestřelku, tak zde nedošlo vůbec k ničemu. Jen povstalecký droid Chopper zůstal zapomenut na planetě. WTF!!! Jak by mohli Kanan a spol. zapomenout člena posádky, který je několikrát zachránil? Je snad scénárista totální debil, jenž neviděl předchozí epizody seriálu, kde Ezra či Hera vždy Choppera nakládali a nebyli jej schopni nikde nechat.
Po svém zapomenutí se Chopper náhodou dostane na imperiální loď, kde si zcela náhodou najde nového kamaráda, jímž není nikdo jiný, než protokolární droid. Nepřipomíná vám to něco??? Pokud ne, tak jste buď totální neznalec vesmíru SW, mimozemšťan, či chovanec nějakého ústavu pro choromyslné. Samozřejmě se v tomto případě jedná o kopii R2-D2 a C-3PO!!!
Ne, nejedná se o kopii slavné droidí dvojice.
Poté, co se tito dva droidi potkají, tak se jim nečekaně povede vyřídit posádku imperiálních stormtrooperů, kteří jsou snad čím dál tím větší idioti. Jediný kapitán vydrží bojovat proti plechovým hrdinům delší dobu, ale i on se nakonec musí sklonit. A na závěr si protokolární droid vzpomene, že planeta, na které chtějí povstalci založit základnu není bezpečná, neb na ní už čekají Kallus a další. Scénář na úrovni mentálně zaostalého jedince, který si vpíchl koňskou dávku heroinu je na světě!!
To je pro dnešek vše, já se jdu radši pořádně opít, případně zfetovat, protože na tuto epizodu bych nejraději zapomněl.
Tak jsem konečně viděl další díl patrně nejlepšího seriálu současnosti a můžu hned na úvod napsat, že mne Bruno Heller a jeho tým nepřestávají udivovat. Gotham zkrátka sází na překvapení, kterých dokáže naservírovat za jednu jedinou epizodu tolik, kolik jsem viděl ve všech filmech od Marvelu.
Do dějového popředí se v této epizodě po dlouhé době dostal Bruce Wayne pátrající po vrahovi svých rodičů. Zdatně mu zde sekundoval komorník Alfred, který nám opět ukázal, že jeho mariňácká minulost se může hodit v boji proti gothamskému podsvětí. Při Brucově a Alfredově pátrání jsme měli možnost náhlednout do jakéhosi klubu, v němž se scházejí příznivci mrtvého Jeroma (který ale možná není mrtvý :-)).
Šílená Jeri se snaží napodobovat Jeroma.
Ve druhé lince se Penguin úspěšně podrobil léčbě v Arkhamu, kde pod bedlivým dohledem Huga Strange nejspíše získal svobodu. Je tedy možné, že v příštím díle konečně uvidím příjezd jeho otce, kterého by měl ztvárnit Paul Reubens?
Penguin si prošel zajímavou „léčbou“.
Tvůrci se zaměřili i na Edwarda Nygmu, který asi před třemi čtyřmi díly zavraždil svou milovanou Kristen, poté co ji zjevil pravdu o smrti jejího předchozího milence. Samotný Jim Gordon rozjíždí jako vedlejší případ pátrání po této dívce, což nás přivádí k otázce, jak se Ed zachová. V kombinaci s dalším možným setkáním Eda s Penguinem se zde objevuje možnost o počátku zločinecké kariéry E-Nygmy, budoucího Riddlera.
Odhalí Gordon pravdu o smrti Kristen Kringle?
Bruno Heller, Ben McKenzie a Jada Pinkett Smith nám v nedávných rozhovorech vyprávěli o možném návratu některých postav, které považujeme za mrtvé. Vzhledem k ději této epizody je téměř jisté, že se vrátí Jerome, bude právě on budoucím Jokerem?
Čeká nás návrat tohoto psychopata?
Na tyto otázky dostaneme odpověď jistojistě velmi brzy. Nyní nám nezbývá nic jiného než čekat na finále série. To si můžeme zpříjemnit zhlédnutím filmu Batman v Superman: Dawn of Justice (Úsvit spravedlnosti), který do tuzemských kin vtrhne 24.3.2016. Doufám, že jej houfně navštívíte :-).
Film, ve kterém se bůh postaví člověku, nás čeká již za necelé dva týdny, proto dnešním článkem navážu na shrnutí supermanské historie. Tentokrát se pokusím shrnout nejdůležitější počiny, ve kterých je hlavním hrdinou gothamský temný rytíř – Batman.
Poprvé atakoval temný rytíř americké diváctvo v rámci televizního seriálu již během druhé světové války, konkrétně roku 1943, přičemž zde bojoval proti šílenému japonskému vědci (fajnová propaganda).
Sledujte jen na vlastní nebezpečí!!!
O šest let později se k temnému rytíři přidal jeho věrný společník Robin. Oba dva hrdinové následně bojovali s mocným maskovaným nepřítelem, který chtěl ukrást jakési výbušniny, jež chtěl použít ke zničení světa. Tento opět seriálový počin byl rozhodně lepší než propagandistický brak z dob války, avšak pro pochopení batmanovské tvorby jej není potřeba vidět.
Akční dvojice v akci
Konečně se můžeme přenést do šedesátcýh let, kdy na scénu vtrhl seriál s prostým názvem Batman, na nějž následně navazoval stejnojmenný film. V hlavních rolích se představili Adam West a Burt Ward. Všechny epizody seiálu začínaly snad tou nejkultovnější znělkou. Posuďte sami.
Batman se jak ve filmu, tak v seriálu střetl s plejádou těch největších padouchů, kteří kdy Gotham ohrožovali. Postavil se tedy Jokerovi, Catwoman či Riddlerovi. Samozřejmě se v těchto Batmanových dobrodružstvích objevují i jeho kolegové Alfred Pennyworth či Jim Gordon. Proto tyto počiny považuji za ten pravý počátek příběhů temného rytíře.
Kultovní seriál zaujal i ikonickými nápisy, které se zjevily pokaždé, když hrdina natáhl nepříteli.
Roku 1989 se batmanovské látky chopil Tim Burton. Do role Batmana si vybral Michaela Keatona, jako partnerku mu přidělil Kim Basinger a hlavního padoucha udělal z Jacka Nicholsona. Film měl ve světě obrovský úspěch a temný rytíř se konečně dočkal pořádného vážného zpracování. I když vážného… Jim Gordon je zde ztvárněn jako přihlouplý obtloustlý policista, což přece jen kvalitu filmu sráží.
Ve filmu Tima Burtona byl Joker s tváří Jacka Nicholsona vylíčen jako vrah Batmanových rodičů.
Na úspěch prvního dílu navázal Burton sequelem Batman se vrací, přičemž Keaton stále zůstal gothamským hrdinou. Místo Kim Basinger si hlavní ženskou roli střihla Michelle Pfeiffer, která zde ztvárnila Catwoman, a roli padoucha po Nicholsonovi převzal Danny DeVito, který se představil jako zlotřilý Penguin. Ve snímku se objevil i držitel Oscara Christopher Walken.
Michelle Pfeiffer měla ve filmu velmi zajímavou roli.
Batmanovské filmy od Tima Burtona však přišly Warneru moc temné a násilné, nebyly vhodné pro celou rodinu. Proto byl Tim nahrazen Joelem Schumacherem, jenž nám roku 1995 naservíroval snímek Batman navždy. A zde začal obrovský propad. Film byl totiž plný nejrůznějších neonových efektů, temnota zmizela a ještě k tomu byl nahrazen i hlavní představitel, Batmana si zahrál Val Kilmer. K němu se přidali Jim Carrey, jenž skvěle ztvárnil Riddlera, Tommy Lee Jones, Chris O’Donnell jako Robin, či Nicole Kidman. Samozřejmě jde o značný pokles kvality, ale stále ještě nejsme u nejhorší noční můry všech fanoušků temného rytíře.
Neony sálají z každého záběru.
Největší zesměšnění zavedeného gothamského heroje přišlo roku 1998. A stalo se tak samozřejmě opět pod taktovkou Joela Schumachera. Ano, jedná se o nechvalně proslulý snímek Batman a Robin, ve kterém si temného rytíře zahrál George Clooney, který se za tento svůj superpřešlap dodnes omlouvá. Nejen Clooney si však svou účastí ve filmu pokazil kariéru – dokonce i největší akční hrdina všech dob Arnold Schwarzenegger kývl na spolupráci se Schumacherem a zahrál si Mr. Freeze. Hrůza!
K Batmanovi a Robinovi se nakonec přidala i Batgirl, kterou zahrála Alicia Silverstone.
Joel Schumacher plánoval natočit ještě snímek s pracovním názvem Batman Triumphant, kde by se výše zobrazené trojici postavili Scarecrow a Harley Quinn. (Ne)úspěch filmu Batman a Robin jej od tohoto projektu naštěstí odehnal.
V 90. letech batmanovská látka atakovala hlavně televizní obrazovky, nejčastěji v podobě televizních animáků. Dabováním temného rytíře býval nejčastěji pověřován Kevin Conroy a arcipadoucha Jokera několikrát namluvil samotný Mark Hamill, jehož všichni milujeme jakožto Luka Skywalkera.
Smích Jokera v podání Marka Hamilla
Na stříbrné plátno vrátil Batmana až režisér Christopher Nolan. Stalo se tak roku 2005 a temného rytíře ztvárnil Christian Bale, přičemž já osobně jej považuji za nejdokonalejší batmanovskou inkarnaci. Po bok se Baleovi postavili Liam Neeson, který ztvárnil postavu Ras al Ghula, Michael Caine jako Alfred Pennyworth, Gary Oldman jakožto Jim Gordon, nebo Morgan Freeman, perfektní to Lucius Fox. Snímek dostal název Batman začíná, protože bylo prostě nutné začít znovu!
Christian Bale bojoval ve filmu Batman začíná proti gothamskému podsvětí či Scarecrowovi.
Roku 2008 se Nolan do Gothamu vrátil, na scénu přišel dnes již kultovní film s prostým názvem Temný rytíř. Obsazení zůstalo stejné a nové tváře do snímku skvěle zapadly. Především je nutné vyzdvihnout oscarový výkon Heatha Ledgera, který ztvárnil Jokera, ale velmi dobrý výkon zde podává i Aaron Eckhart jako Harvey Dent. Víc není potřeba k filmu dodávat, jedná se prostě o kinematografický superskvost a je snad povinností každého zdravého člověka jej aspoň jednou za život vidět.
Batman se v roce 2008 opět utkal s Jokerem.
Nolan si Temným rytířem bezpochyby nasadil laťku hodně vysoko, ale dle mého skromného názoru ji čtyři roky po něm překonal. Na scénu totiž vtrhla závěrečná kapitola s názem Temný rytíř povstal. Štafetu po Jokerovi převzala největší nemesis, které kdy Batman musel čelit – maskovaný kulturista Bane. Toho mistrně ztvárnil Tom Hardy. Důležitou funkci ve filmu měly i dvě ženské postavy – Miranda Tate a Catwoman. Snímek ukazuje ten nejlepší závěr komiksové trilogie, jaký si vůbec lze představit.
Nejlepší film o Batmanovi?
Batman se v průběhu 21. století představil ještě v několika dalších projektech. Za zmínku určitě stojí série her z Arkhamu, ale zapomínat nesmíme ani na jeho účinkování v kostičkovém Lego příběhu. Zde jej namluvil Will Arnett.
Batman byl jednou z hlavních postav v Lego příběhu.
Nu a nyní se můžeme těšit na oscarového tvůrce Bena Afflecka, kterému se od oznámení jeho batmanovského nástupu po celém světě něvěří. Já však vím, že tento geniální a vizionářský herec a režisér nemůže zklamat. Věřme, že mám pravdu.
Bene…
Děkuji, že jste můj srdceryvný článek dočetli až sem, do premiéry filmu Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti bych se ještě rád zaměřil na historii filmů o Wonder Woman.
Premiéra filmu Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti se nám kvapem přibližuje a k tomu nám Warner Bros pomalu začínají odhalovat i herecké obsazení dalšího filmu ze světa DC Comics – Justice League. Proto jsem se rozhodl o těch nejdůležitějších postavách napsat medailónky, které budou pojednávat o jejich filmových počinech.
A nelze začít nikým jiným, než nejslavnějším superhrdinou všech dob, Supermanem. Tento mimozemský ochránce planety Země, který k nám přicestoval z Kryptonu, byl totiž ztvárněn hezkou řádkou herců. My se zde rozepíšeme o těch nejdůležitějších filmech, vynecháme však seriály, neboť přiznávám, že Smallville a Superman z 90. let nepatří mezi mé oblíbené počiny z dílny DC.
V dobách, kdy Adolf Hitler dosáhl se svým Reichem největší rozlohy, tj. roku 1941 byl natočen krátkometrážní animovaný film s příznačným názvem Superman, který trval pouhých deset minut. Tento počin samozřejmě neukazuje nic ze Supermanova původu, proto není potřeba jej vidět.
Ve stejném roce, kdy Klement Gottwald urval v naší krásné vlasti moc, byl natočen hraný film o americkém národním pokladu. Kirk Alyn si kryptonského rodinu zahrál s největší chutí a bezpochyby byl velkou inspirací pro budoucí generace herců i fanoušků Supermana.
Průkopník filmového Supermana Kirk Alyn
Přenesme se nyní na skok do naší vlasti. Vizionářský režisér skvělých komediálních filmů či seriálů Václav Vorlířek totiž roku 1966 natočil jeden z nejoriginálnějších počinů v historii československé i české kinematografie. Samozřejmě mluvím o sci-fi komedii „Kdo chce zabít Jessii“, kde si roli Supermana střihnul slovenský kulturista Juraj Višný. Ano, samozřejmě se nejedná o Supermana, o kterém zde píši celý článek, ale je hezké vzdát hold tvůrcům této komedie, jež i po letechj stále baví.
Juraj Višný, kdo jméno tohoto muže znal před zveřejněním článku?
Nyní se však již vraťme zpět do Spojených států, konkrétně do roku 1973, kdy Supermana zahrál George Reeves. Jednalo se o film, ve kterém se mihl i Kirk Alyn, kterému tak byla prokázána neskonalá čest. Ale hlavně šlo o první film o kryptonském bohu, který byl barevný.
George Reeves (neplést s Christopherem Reevem)
Vrchol supermanovské tvorby přišel dle mého názoru roku 1978, kdy Richard Donner uvedl do kin film Superman (kdo by to byl řekl), v hlavní roli exceloval Christopher Reeve, kterého doplnili oscarové hvězdy Marlon Brando a Gene Hackman. Konečně nám byl naservírován film o hrdinovi, který si udržuje i druhou tvář, tvář novináře. Byla nám ukázána jeho pevnost. A hlavně jsme ve filmu nakrátko mohli vidět i Terrence Stampa jakožto generála Zoda.
Reeve, podle mne nejlepší Superman všech dob. (zatím)
Na úspěch prvního dílu navázaly hned tři pokračování. Kvalita však povážlivě klesala. Zatímco v druhé epizodě zářil již zmiňovaný generál Zod, tak ve třetí kromě Lexe Luthora (Gena Hackmana) bojovalo proti Supermanovi jeho druhé já. Hrůza. O čtvrtém díle je snad škoda psát i mluvit.
Terrence Stamp jako generál Zod ve filmu Superman 2
Po čtyřech epizodách, které byly natočeny v 70. a 80. letech si Muž z oceli dal dlouhou pauzu. Až v novém miléniu se jej rozhodl na plátna kin znovu přivést úspěšný režisér X-Menů Bryan Singer, ovšem velmi tvrdě narazil. Herecké obsazení tohoto snímku rozhodně není špatné, ale děj filmu se kritikům ani fanouškům nezamlouval. Supermana si zahrál Brandon Routh, Lexe Luthora Kevin Spacey (opět oscarový herec) a hrdinovu milou Lois Lane ztvárnila Kate Bosworth.
Brandon je sice dobrý herec, kvalit Christophera Reevea ale rozhodně nedosahuje.
Na počest amerického národního hrdiny byl natočen i nespočet animovaných filmů. Mne osobně se zamlouvají jeho společná dobrodružství s Batmanem ve filmech Superman a Batman: Soudný den a Superman a Batman: Apokalypsa, neboť nám tyto dva snímky ukazují jakým vývojem by se mohl příběh DC Cinematic universe vydat v budoucnu.
Tato dvojice proti sobě nebude bojovat věčně.
Roku 2013 muselo nakladatelství DC Comics reagovat na obrovský úspěch konkurenčního Marvelu, který svým pečlivě budovaným filmovým vesmírem bořil divácké rekordy. Proto byl režisér Zack Snyder požádán o restart Supermanových dobrodružství. Do hlavní role tvůrci obsadili Henryho Cavilla, jenž ztvárnil Thesea v akční fantasy The Immortals (u nás zvané Válka bohů). Film byl však protkán mnohem většími hereckými osobnostmi včetně Russella Crowea či Kevina Costnera. Název snímku byl stanoven na Muž z oceli a kritici i fandové jej ocenili. Ano, Henry Cavill sice zatím nedosáhl kvalit Christophera Reevea, nakročeno má však bezvadně. Doufejme, že nadcházející Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti mne v tom jen utvrdí.
Z poloboha Thésea se Henry Cavill stal přímo bohem.
Superman se spolu s dalšími hrdiny od DC objevil i ve filmu postaveném z kostiček – Lego Příběhu. Zde jej ovšem nenadaboval Cavill, ale Channing Tatum. Zvláštní, do tohoto herce bych to nikdy neřekl.
Superman ve společnosti Abrahama Lincolna a Sochy svobody.
Na závěr bych si ještě dovolil odskočit do Turecka, neb tamní kinematografie dokázala v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zkopírovat spoustu západních trháků, degradovat je a poslat do tuzemských kin. Tak tedy vznikl Süpermen Dönüyor neboli Turkish Superman. K tomuto snímku se nedá snad nic napsat, posuďte sami.
To by bylo vše o nejslavnějším hrdinovi všech dob, příště bych se rád zaměřil na gothamského temného rytíře.
Dva týdny po premiéře jsem konečně viděl film, který jako první uvedl na plátna kin egyptské bohy. Nic světoborného se od filmu čekat nedalo, proto se nedá říci, že bych byl nějak zvlášť zklamaný.
Na úvod je třeba sdělit vám jednu zásadní věc. Zatímco filmů a seriálů, ve kterých vystupují řečtí, potažmo římští bohové, je nespočet a každoročně se nějaký objeví (Válka bohů, Hněv Titánů, Percy Jackson), tak o bozích, jejichž domovinou je severoafrická země, nebylo dosud nic natočeno. Bohové Egypta jsou tedy filmem, který nám jako první otevírá bránu egyptské mytologie na poli filmu, za což jim patří velké uznání.
Celý snímek stojí na nejznámější egyptské báji, která byla zapsána v období Nové říše – Souboji o korunu Horního a Dolního Egypta mezi bohem nebes Horem a bohem bouří a pouště Setem. Ovšem v několika zásadních reáliích se film od mýtu liší. Například Usir, otec Horův a bratr Setův, ve filmu zemře a je rozcupován. V mýtu to je však jen počátek jeho nové cesty, kterou zakončí jako vládce mrtvých, ovšem ve filmu tím jeho úloha končí smrtí.
Film je přecpán všemožnými monstry, až si u toho člověk připadá jak u hraní Titan Questu. Mně osobně se nejvíce líbil had Apep (Apophis), který byl ztvárněn abstraktně, jelikož měl symbolizovat Chaos. Zcela nečekaně se nakonec tato bestie postavila našim hrdinům ve finální bitvě.
Z bohů, kteří ve filmu měřili alespoň čtyři metry, velmi vysoko vyčnívali především Thovt, jehož skvěle ztvárnil Chadwick Boseman, budoucí Black Panther, a Re, zahraný oscarovým hercem Geoffreym Rushem. Z CGI bohů zase jasně vládl Anup (Anubis), který věrně připomínal svůj mýtický předobraz.
Chadwick Boseman, jakožto Thovt, vnesl do filmu vtip a dobrou náladu.
Geoffrey Rush jako bůh slunce Re
Anup vydatně pomohl zastavit Apepa.
Bohové Egypta rozhodně nejsou učebnicí historie a mytologie. Jedná se o jednoduchou fantasy mlátičku, ve které je zamotána láska, což je u hollywoodské produkce posledních let běžné. Divák se však u filmu perfektně odreaguje a může si říct, že konečeně uzřel bohy, o kterých píše např. i Däniken, konečně na stříbrném plátně.
Gotham, pozoruhodný seriál ze světa DC Comics, nám naservíroval další epizodu. Myslím, že všem divákům bylo tentokráte při sledování sakra chladno, neboť se nám konečně ukázal Mr. Freeze v celé své zvrácené kráse.
Pozornému divákovi však neujde, že za nitky tahá někdo úplně jiný – Hugo Strange. Tento psychiatr a uznávaný odborník, který vede Arkhamský ústav, totiž rozhodně patří mezi nejohavnější postavy ve filmovém či seriálovém světě. Strange dělá v tzv. Indian Hill na projektech, které zahrnují spoustu nám známých postav. Ano, prohlášení Bruna Hellera o tom, že se většina charakterů, které jsme viděli zemřít vrátí, bylo pravdivé, neb na konci dílu pozorný divák bez problému spatří padouchy, které dobře zná.
Poslední dějovou linkou, u které se zastavím je honba za pomstou v podání Brucea Waynea. Budoucí temný rytíř se nám v této epizodě ukázal poprvě jako rozdělená osobnost. Je vidět, že seriál myslí opravdu na všechno, jelikož Batman ozhodně patří mezi tuto část populace. Společně s Brucem se na scénu vrátil na pár vteřin i budoucí Catwoman Selina Kyle, po níž chce nejmladší z rodu Wayneů laskavost při hlédání tajemného Maloneho, vraha Thomase a Marthy Wayneových.
Hugo Strange a jeho asistentka slečna Peabody
Bruce se z vystrašeného a vyjukaného zajíce proměnil v muže prahnoucího po pomstě.
Závěrem bych dodal, že tento díl mne velmi navnadil ke sledování Strangeových nekalých praktik a upřímně doufám v návrat svých oblíbenců – Thea Galavana a Firefly.
Rebels jsou již za půlkou své druhé sezóny a pomalu ale jistě se vše chystá na návrat jednoho starého známého Sitha, který snad nikdy nezemře. Než k tomu dojde, budeme ještě pár dílů sledovat dobrodružství Ahsoky, Ezry a Kanana, kteří mají problém s dvěma inkvizitory.
V zatím poslední epizodě „Shroud of darkness“ jsme měli možnost sledovat spoustu zvratů a zajímavých scén. Inkvizitoři nám ukázali, že představují pro Jedie stálé nebezpečí, kterého se příznivci světlé strany jen tak nezbaví. Hlavně Sedmá sestra, kterou v originálním dabingu mluví krásná Sarah Michelle Gellar nám v každém díle stále víc ukazuje, že její lstivost, prohnanost a krutost nezná mezí. Velmi se mi líbí její osobní jednotky létajících droidů, které umně využívá v boji se svými nepřáteli.
Epizoda nám rovněž do děje Rebels vrátila starého známého – Nejvyššího inkvizitora, přičemž konečně víme, odkud se tento skvělý záporák z první série vzal. Inkvizitorovi opět propůjčil hlas Jason Isaacs, což mi můj už beztak skvělý zážitek ještě umocnilo :-).
Poté, co v první sérii vystupoval pouze jakožto hlasová iluze, dnes se vrátil v plné parádě a my jsme si jej mohli v jeho nezaměnitelné podobě prohlédnout znovu. Řeč je o mistru Yodovi, který se objevil v Ezrově vizi a myslím, že výrazně promluvil do děje, protože poslal Jedie na planetu Malachor.
Kdo zná počítačovou hru KOTOR 2, tak ví, že Malachor je planeta, na které Vypovězená porazila Dartha Siona a Dartha Trayu. Původně byly sice všechny hry vyřazeny z oficiálního kánonu Star Wars, ale jak vidíme na vývoji posledních měsíců, tak spoustu reálií z tzv. Legends (dřívější Expanded universe) opět získává své místo ve vesmíru SW.
Yoda povstalcům pomohl.
Kdopak asi bude oním „starým mistrem“, který se má (už poněkolikáté) vrátit?
Tolik tedy k posledním Rebels, doufejme, že laťku, kterou tento díl nasadil, překonají či alespoň udrží i zbylé epizody druhé série.
Anketa Český lev 2016 je již minulostí, ale zastavme se na chvíli, stejně jako po Oscarech, ještě u oblečení českých hereček. Ty se mají od svých západních kolegyň ještě co učit, ale musíme vzít také v potaz, že jejich finanční možnosti nejsou takové, aby si mohly dovolit mnohdy předražené róby. Nejprve bych se rád zmínil o moderátorce Lucii Výborné. Její moderátorský výkon hodnotit nebudu, ale byl bych v hodnocení o něco mírnější než kolega. Lucie zvolila červený kalhotový kostýmek, který se celkem hodil k její nepříliš ženské postavě. O dálších dámách se rozepíšu pod fotkami.
Dlouhodobě nejlépe oblékaná česká herečka Jitka Schneiderová opět dokázala, že má vkus. A i když svou nominaci za nejlepší ženský herecký výkon neproměnila, svým vzhledem i tak upoutala dostatek pozornosti. Bulvár však více než šaty od Ivany Mentlové, zajímál Jitčin nový přítel, kterého poprvé představila světu.
Sympatická Martha Issová, která byla nominována za svůj výkon v pohádce Sedmero krkavců, nominaci taktéž neproměnila. Ani ona ale ve výběrů šatů nešlápla vedle, ba naopak, oranžové šaty s koženým detailem na prsou působí velmi elegantně.
Vítězkou večera se podle očekávání stala, za svůj výkon ve filmu Domácí péče, Alena Mihulová, která zvolila jednoduché bílé šaty bez dalších zbytečných ozdob. Herečka dala za pravdu rčení, že v jednoduchosti je krása.
Abych stále jen nechválil, musím přiznat, že model Terezy Voříškové se mi příliš nelíbil. Jedna z nejhezčích českých hereček tentokrát svůj půvab moc vyniknout nenechala, ale jistá originalita se jejímu modelu nechat musí.
Měl jsem zase jednou těžký den, neb v brzkém ranním čase jsem ještě válel na parketu při florbalovém plese, ale naštěstí mě má vnitřní síla (nebo snad Síla) umožnila zůstat vzhůru přes celou sobotu, díky čemuž mne neminuly české klony oskarů.
Avšak k samotnému večeru bylo nutno přistoupit velmi, velmi opatrně. Poté, co pořadatelé této ankety zesměšnili Petra Vachlera, změnili vzhled samotných sošek a na post moderátorky dosadili Lucii (Ne)Výbornou, zmocňovala se mě velká, možná i obrovská úzkost a strach.
Mé obavy se potvrdily, neb večer byl naprosto příšerně odmoderován netalentovanou, nehezkou a neženskou Výbornou, která nám opět předvedla, jak být (ne)vtipná a neotesaná vůči vědcům, které si zvala na podium, aby předávali filmové ceny. Doufám, že pořadatelé už konečně dostali pomyslou facku a na příští rok seženou nějakého rozumného moderátora či moderátorku. Pokud ne, tak se ze mne stává Will Smith a hotovo :D.
Co se týče samotných oceněných snímků a osobností, tak mne trošičku překvapil fenomenální úspěch filmu Kobry a užovky, jenž jsem nečekal, neb mne všechna média krmila historkami o tom, že nejvíc trofejí získá snímek Ztraceni v Mnichově. Kobry vybojovaly velmi ceněné sošky, velkým úspěchem je hlavně triumf bratří Hádků v obou hereckých kategoriích. Velmi oceňuji projev Matěje Hádka, jenž přijímal ocenění i za Kryštofa a při obou dvou děkovačkách zvolil stejné fráze. Výborně Matěji! Jan Prušinovský, režisér snímku, nám známý především jakožto tvůrce Okresního přeboru, je člověk, kterému nelze úspěch nepřát, proto jsem rád, že v režii triumfoval.
Další snímky se dočkaly taky nějakých těch sošek, připomeňme například vítězství Aleny Mihulové, vdovy to po Karlu kachyňovi, v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli. Dále mne zaujal snímek Sedmero krkavců, remake pohádky, ze které si pamatuji hlavně Chrta Rösnera :D. Tento film vyhrál lvy hlavně v technických kategoriích, připomeňme hlavně kostýmového lva, myslím, že zde byla volba jasná.
České lvy měly letos i velkou zahraniční stopu, chvílemi to vypadalo, jako by se předávali medvědi z Berlinale. Ano, dva němečtí tvůrci ze štábu filmu Schmitke si odnesli ony nehezké sošky. Johannes Repka a Christoph de la Chevallerie byli neskuteční sympaťáci a úspěch jim rovněž nešlo nepřát.
A na závěr popis nejsvětlejšího momentu celého večera. Byly jím dvě vystoupení skupiny Skety. Ano, myslím to vážně, šlo opravdu o nejlepší moment celého předávání.
Pokud při nás bude Síla, která je všudypřítomná, tak se snad za rok dočkáme rozumných lvů. Dnes se dá jen říct: „Sbohem a šáteček paní Výborná, už se prosím nevracejte“.
P.S.
Dneska mi tam nějak chyběla nějaká zahraniční hvězda :D, tak nám Lucka ty konfety radši vystřelila sama. Co je to za dobu, ve který žijem??
Náš blog dnes přináší novou rubriku, ve které vám chceme postupem času představovat kultovní alba, pocházející většinou z oblasti rocku nebo metalu. Věříme, že budete s naším výběrem spokojeni. Své námitky nebo návrhy nám prosím pište do komentářů. Jako první kultovní album jsem si připravil opravdový skvost, album Exile on Main St., od jedné z nejlepších kapel všech dob, The Rolling Stones.
Toto dvojalbum z roku 1972 je zajímavé nejen svým hudebním obsahem, ale i okolnostmi jeho vzniku. Bylo totiž natočeno v době, kdy kapela musela opustit Británii a odejít do daňového ,,exilu“. Nahrávání alba tak proběhlo z větší části na prosluněném jihu Francie ve vile kytaristy Keitha Richardse. Těm, které by celý příběh zajímal podrobněji, doporučuji Richardsovu autobiografickou knihu: Life, kde si můžete přečíst autentické vzponínky jednoho z přímích aktérů.
Zažít atmosféru při nahrávní Exile on Main St. by chtěl zažít určitě každý hudební nadšenec.
Začátek sedmdesátých let byl pro kapelu asi nejúspěšnějším obdobím v jejich dodnes trvající kariéře. Mimo ,,Exilu“, vydali totiž ještě o rok dříve další veleúspěšné dílo Sticky Fingers. Svou formu však plně prokázali právě až na Exile on Main St. Z alba doslová tryská energie, ale i uvolněnost. Skladby postrádají přehnané hudební aranžmá a působí syrově. Právě syrovost a jednoduchost začal rock’n’roll v sedmdesátých letech ztrácet a stávat se prostřednictvím artrockových kapel něčím přehnaně složítým a nabubřelým. Album obsahuje velké množství písní, které hrají Rolling Stones dodnes. Otevírá ho rytmická píseň Rocks Off, se skvělým kytarovým riffem druhého kytaristy Micka Taylora. Z dalších skladeb vyberme například Tumbling Dice nebo Shane a Light. Deska však nestojí jen na hitech, ale působí naopak velmi kompaktně. Zajímavostí je, že ačkoli byla z počátku kritiky přijímána rozpačitě, je dnes považována patrně tím nejlepším, co skupina kolem dua Jagger-Richards, kdy vytvořila. Dobové rozpaky zapříčinila neobvyklá směsice country, bluesu a rocku, která potřebovala v uchu posluchače dozrát a teprve pak mohla být plně doceněna.
Já osobně řadím Exile on Main St. mezi nejlepší hudební počiny všech dob.
